Dnes vám přinášíme rozhovor s Adamem Hlavou, mentálním koučem, který pomáhá lidem uspět ve sportu i byznysu tím, že je učí lépe pracovat se svou hlavou. Adam čerpá ze své dlouholeté zkušenosti v obchodě i sportu, kde si ověřil, že výkon pod tlakem, zvládání emocí a schopnost neztratit vnitřní klid jsou klíčem k úspěchu. V našem rozhovoru se podělí o to, jak pomáhá svým klientům budovat odolnost, překonávat mentální bloky a vracet se k tomu, proč svou práci nebo sport milují – a proč právě to je základem dlouhodobého výkonu i spokojenosti.
Můžete se našim čtenářům představit? Jaká byla vaše cesta k práci mentálního kouče a co vás přivedlo k zaměření na sportovní a business prostředí?
Jmenuji se Adam Hlava a působím jako mentální kouč se zaměřením na byznys a sport. K této práci mě přivedla osobní zkušenost. Po 10 letech v obchodě, kde jsem vedl týmy, jsem si uvědomil, že pro mě má největší smysl rozvoj lidí, ne jen čísla v tabulkách.
V roce 2020 jsem narazil na podcast o mentálním koučinku a okamžitě mě to pohltilo. Od té doby jsem se začal intenzivně vzdělávat a postupně jsem se této oblasti začal naplno věnovat.
Prostředí byznysu a sportu je mi přirozeně blízké. V obchodu jsem dlouhodobě pracoval a zároveň jsem celoživotní sportovec. Obě oblasti tedy znám jak z profesní, tak osobní zkušenosti.
Co konkrétně znamená „nastavit hlavu tak, aby dokázala překážky rozbít, obejít nebo využít“? Můžete uvést praktický příklad z vaší praxe?
Znamená to naučit se efektivně pracovat s tím, co nám život přináší. Ať už je to drobnost nebo zásadní problém. Malou překážkou může být třeba to, že mi ráno ujede tramvaj. Většina lidí si s tím poradí a jde dál. Ale když přijde něco zásadnějšího, třeba ztráta zaměstnání, už je to pro psychiku mnohem větší nápor. V takové situaci je klíčová mentální odolnost – schopnost nepodlehnout panice nebo sebelítosti, ale rychle přesměrovat energii tam, kde to má smysl. Místo dlouhého truchlení začít aktivně hledat řešení. V praxi se mi opakovaně osvědčilo, že právě tahle změna nastavení (z role oběti do role tvůrce) dokáže lidem výrazně zkrátit dobu krize a pomůže jim vrátit se zpět na cestu růstu.
Jaký je rozdíl mezi mentální přípravou pro sportovce a pro podnikatele či manažery? Existují společné prvky?
Upřímně, těch rozdílů je opravdu málo. Sport a byznys mají víc společného, než si většina lidí myslí. V obou případech jde o výkon pod tlakem, očekávání výsledků, zodpovědnost vůči týmu a často i práci s vlastním strachem nebo selháním. Hlava sportovce při důležitém zápase funguje úplně stejně jako hlava manažera před zásadním rozhodnutím. Mozek totiž nerozlišuje, jestli tlak přichází z hřiště nebo z kanceláře, reaguje velmi podobně. A právě proto fungují i podobné přístupy a techniky: práce s koncentrací, zvládání emocí, budování sebedůvěry nebo efektivní vedení lidí.
Jak konkrétně pomáháte klientům zvládat tlak v kritických momentech? Jaké techniky považujete za nejúčinnější?
Klíčem ke zvládání tlaku je především příprava. Náš mozek má rád stabilitu, chce vědět, co ho čeká. Pokud si tedy dopředu projdu možné scénáře a připravím se na ně, mozek pak v kritické situaci nemusí zpanikařit a dokáže reagovat adekvátně. Čím víc situací mám alespoň částečně natrénovaných, tím větší mám šanci zvládnout je s klidem.
Za velmi účinné považuji práci s tělem. Postavit se vzpřímeně, zaujmout prostor. Tělo tak vyšle mozku signál: Mám to pod kontrolou. Dalším nástrojem je dech, vědomé zpomalení, kratší nádech a delší výdech pomáhá rychle se zklidnit. Velkou roli hraje i vnitřní dialog. Když si v hlavě přehrávám negativní scénáře, tělo reaguje stresem. A důležité je také to, že během výkonu by nemělo docházet k sebehodnocení. Pokud začnu přemýšlet, jak si vedu, jdu sám proti sobě. Energie, která měla jít do výkonu, se pak ztrácí v pochybnostech.
Říkáte, že „nehladíte ego, pracujete na odolnosti“. Co to v praxi znamená a pokud ano, proč je odolnost důležitější než sebevědomí?
V praxi to znamená, že klienta nepodporuju v tom, aby si jen ulevil. Podporuju ho v tom, aby se posouval. Ano, mám pochopení, když si prochází těžším obdobím, ale pokud chce dosáhnout konkrétního cíle, je potřeba si na rovinu říct, co to bude stát. A to nastavení reality někdy není příjemné. Mým úkolem není hladit ego, ale pomáhat udržet člověka ve hře. Neříkám: „To je hrozné, máš to fakt těžké,“ ale spíš: „Rozumím, že to bolí, ale tady je cíl, co pro něj teď můžeme udělat?“
Co se týče odolnosti a sebevědomí – nechci stavět jedno nad druhé, protože spolu úzce souvisejí. Sebevědomí je důvěra ve vlastní schopnosti, a právě díky němu člověk dokáže čelit výzvám. Když ty výzvy překoná, roste jeho odolnost. A čím je odolnější, tím si víc věří. Je to cyklus. Ideální je, když má člověk obojí. Věří si a zároveň umí zvládat náročné situace bez toho, aby ho rozhodily.
Jaké jsou nejčastější mentální bloky, se kterými se u svých klientů setkáváte, a jak k nim přistupujete?
Jedním z nejčastějších mentálních bloků je neochota přiznat si, že mám problém a potřebuji s ním pomoct. Ego nám často šeptá, že bychom to měli zvládnout sami, že přece nechceme vypadat slabě. Ale pravda je, že právě tohle nastavení nás často brzdí. Přitom někdy stačí jedna dobře mířená otázka nebo jiný úhel pohledu a řešení se najednou ukáže.
Mojí rolí je v těchto chvílích vytvořit prostor, kde si klient může dovolit být upřímný. Hlavně sám k sobě. Říkám, že dvě nejsilnější slova pro osobní posun jsou: „Pomoc, prosím.“ Nejde o slabost, ale o odvahu. A ta je základem každé změny.
Jak vypadá proces budování sebedůvěry u klientů, kteří už zažili velké neúspěchy nebo prohry?
U těchto klientů je důležité změnit úhel pohledu. Otočit vnímání prohry. Pracujeme na tom, aby si vytvořili tzv. růstové myšlení: „Nepovedlo se mi to, ale něco mi to dalo. Už vím, co příště dělat jinak.“ Neúspěch se tak nestává koncem, ale cennou zkušeností. Naopak fixní myšlení vede k tomu, že se člověk utvrdí v pocitu selhání: „Zase to nevyšlo, asi na to nemám.“
Vždy uvádím příklady těch nejlepších: Michael Jordan minul stovky důležitých střel, Lionel Messi mnohokrát nevstřelil gól, když se to nejvíc čekalo, a Arnold Schwarzenegger hrál v celé řadě propadáků. A přesto (nebo právě proto) jsou tam, kde jsou. Každá chyba má potenciál nás posunout. Důležité je nebát se dělat nové chyby, problém nastává až ve chvíli, kdy opakujeme ty samé.
Jakou roli hrají emoce ve výkonu a jak učíte klienty pracovat s negativními emocemi jako je strach, zlost nebo frustrace?
Emoce hrají ve výkonu obrovskou roli. Pokud se naučím s nimi dobře pracovat, získávám velkou výhodu. Pozitivní emoce mě dokážou vyhecovat až na samotnou hranici mého výkonu, zatímco negativní mě můžou stáhnout o několik pater dolů. Umění ovládat vlastní emoce je proto klíčová dovednost, kterou s klienty rozvíjíme.
Když přijde silná emoce (třeba strach, zlost nebo frustrace) záleží na tom, kolik máme času s ní pracovat. Pokud se to stane těsně před výkonem, například před zápasem nebo důležitým meetingem, neřeším s klientem, proč ta emoce přišla, na to není prostor. V tu chvíli je cílem zaměstnat mozek něčím, co přináší buď pozitivní, nebo alespoň neutrální emoci, aby nezůstával v té negativní smyčce.
Pokud ale jde o opakující se vzorce, které se vracejí, tam už jdeme víc do hloubky. Hledáme příčinu a pracujeme na tom, jak ji přepsat. Emoce nejsou nepřítel, jsou informace. A když s nimi umíme zacházet, přestávají nás ovládat a začínají nám sloužit.
Můžete se podělit o konkrétní příběh úspěšné transformace některého z vašich klientů?
Rád zde zmíním jednu zpětnou vazbu, která podle mě krásně vystihuje, co všechno může mentální práce přinést. Myslím, že někdy je nejlepší nechat promluvit samotného klienta:
„Adam mě naučil nejen efektivně rozjíždět nové projekty, ale hlavně jak si práci správně organizovat a systematicky plánovat. Pomohl mi lépe pracovat sám se sebou, změnit svůj způsob myšlení a posunout se mentálně na vyšší úroveň. Díky Adamovi dnes zvládám mnohem víc úkolů za kratší dobu a s větší jistotou a přehledem.“
Pro mě je to ukázka toho, jak může změna přístupu a práce s hlavou ovlivnit nejen výkon, ale i celkové prožívání práce a života. A to je přesně směr, kterým se snažím své klienty vést. Aby zvládali víc, s menším tlakem a větším vnitřním klidem.
Jak přistupujete k práci s týmy versus individuální koučing? Liší se vaše metody?
V současné době u mě převažuje individuální spolupráce a to z dobrého důvodu. Věřím, že právě tady je největší a nejtrvalejší přínos. Každý člověk je jedinečný, má jinou historii, motivaci i způsoby, jak funguje. Proto neexistuje univerzální návod na úspěch, co funguje jednomu, nemusí fungovat druhému. Právě v tom je to kouzlo, hledáme přesně to, co sedí konkrétnímu člověku.
U týmů nebo skupin pracuji spíše formou mentoringu. Většinou ve formě přednášek nebo workshopů. Ty mají silný inspirační potenciál, mohou nastartovat důležitou změnu myšlení a otevřít týmová témata, ale pokud jde o hlubší posun, vždy se stejně vracíme zpět k jednotlivcům. Protože tým je tak silný, jak silní jsou jeho jednotliví členové.
Jaké jsou podle vás největší výzvy současných sportovců a business profesionálů z hlediska mentální přípravy?
Jednou větou? Nezbláznit se z tlaku okolí. Ať už ve sportu, nebo v byznysu, je dnes obrovský tlak na výkon a s tím roste i mentální zátěž. Jednou z největších výzev je FOPO – fear of other people’s opinion, tedy strach z toho, co si o nás budou myslet ostatní.
Sportovec si říká: „Když nevyhraju, trenér mě příště nepostaví.“ Manažer zase: „Když to nevyjde, šéf se na mě naštve.“ Ale často jsou to jen příběhy, které si vytváříme sami v hlavě. Zapomínáme, proč jsme si tu cestu vybrali, protože nás ta činnost baví, naplňuje, přináší nám radost. Ne kvůli tomu, abychom se zalíbili ostatním. A právě návrat k téhle vnitřní motivaci je pro mě klíčem v mentální přípravě, pomoci lidem znovu najít své proč.
Jak poznáte, že je někdo připraven opustit svou komfortní zónu a začít skutečně pracovat na svém mentálním rozvoji?
Na tohle se vlastně ani připravit nedá, to se musí zažít. Komfortní zóna vypadá pro každého úplně jinak. Pro někoho to znamená nedat si ráno kafe, jinému nestačí uběhnout maraton. Klíčové je, že ten okamžik musí přijít zevnitř, člověk sám musí cítit, že je připraven něco změnit.
Na první schůzce vždy říkám otevřeně, největší část práce bude na vás. Budou přicházet chvíle, které nebudou příjemné, někdy to může i bolet. Ale pokud chcete něco, co se vám teď nedaří, je potřeba udělat něco jinak. Ale nikdy v tom nejste sami, jsem tu od toho, abych vás tím procesem provedl a dal do toho vše, co znám a umím. Když spojíme vaše odhodlání a moji podporu, změna je víc než možná, je reálná.
Co byste poradil našim čtenářům, kteří chtějí začít pracovat na své mentální odolnosti a výkonu, ale nevědí, kde začít? Jaké první kroky by měli podniknout?
Nejdřív se na chvíli zastavte a dejte si čas promyslet, co vlastně chcete změnit nebo zlepšit. Každý má svoji cestu, někdo začne přečtením inspirativní knihy, jiný zajde na přednášku, a někdo zjistí, že mu nejvíc vyhovuje spolupráce s mentálním koučem.
Pokud se rozhodnete právě pro kouče, vězte, že výběr je dnes široký a to je dobře. Každému sedí jiný styl i osobnost. Většina koučů, včetně mě, nabízí úvodní konzultace zdarma, takže se nebojte vyzkoušet víc lidí a najít si toho, s kým vám to bude fungovat.
Ať už se vydáte jakoukoliv cestou, platí jedno, i malý krok je krok kupředu. Věřte, že to stojí za to. Posilte svou odolnost, budete ji potřebovat.
