Dnes vám přinášíme inspirativní rozhovor s Lucií Novotnou, seniorní HR specialistkou ve firmě Kytary.cz, která za sebou má netradiční cestu od telemarketingu přes testování aplikací až k úspěšné kariéře v oblasti lidských zdrojů. Lucie je příkladem toho, jak lze díky empatii, odvaze a víře v sebe sama najít svou profesní cestu i bez formálního vzdělání v oboru. V našem rozhovoru Lucie odkryje, jak se jí podařilo uspět v HR bez předchozích zkušeností, jak kombinovala práci s návratem na vysokou školu, a jaké rady má pro ženy, které zvažují kariérní změnu nebo návrat do práce po mateřské dovolené. Její příběh dokazuje, že každá životní zkušenost má svou hodnotu a může se stát základem pro budoucí úspěch.
Můžete se našim čtenářům představit a přiblížit svou cestu od testování aplikací až po seniorní HR pozici v Kytary.cz?
Srdcem jsem pečovatelka a duší muzikantka. Po střední škole jsem místo VŠ odešla na menší město a začala pracovat v telemarketingu. Testerkou jsem se stala náhodou. Zkusila jsem jít do výběrového řízení v bance, kde jsem pracovala v back office – a vyšlo to. Otevřel se mi tím úplně nový svět IT a byla to velmi obohacující zkušenost. Já jsem ale vždycky rozuměla víc lidem než počítačům, takže mi po nějaké době došlo, že možná plýtvám svým potenciálem. Rozhodla jsem se vrátit do svojí rodné Prahy a konečně najít obor, který mě bude bavit a naplňovat. To se lehce řekne, ale realita je trochu složitější. Usmyslela jsem si, že spojím dvě moje nadání – hudbu a komunikaci s lidmi, vůbec jsem ale nevěděla, kde začít a jak takovou práci najít. Měla jsem tenkrát velké štěstí. Kytary hledaly někoho do HR oddělení a můj starší bratr, který tam už v té době pracoval, mě doporučil. S někdejší šéfovou jsme si padly do noty a ona si mě vzala pod svoje křídla, za což jsem jí velmi vděčná.
Jak jste zvládla přechod do HR bez praxe v oboru? Jaké byly největší výzvy a jak jste je překonala?
Z korporátního prostředí jsem přišla do menšího a autentického kolektivu. Od prvního dne jsem byla obklopená úžasným týmem, který mi přechod usnadnil a vycházel mi vstříc. Snažila jsem se vytěžit na maximum svoje dosavadní pracovní zkušenosti. Při telefonických pohovorech jsem děkovala svému mladšímu já za práci v telemarketingu, díky testování jsem se zase rychleji orientovala v HR systémech. Nové činnosti jsem si navíc měla možnost přibírat až ve chvíli, kdy jsem se na ně cítila připravena, nebo když si to situace žádala. Postupně se moje agenda rozšiřovala a každou novou zkušenost jsem vítala s nadšením.
Největší výzvou pro mě určitě byla úplná změna pracovní náplně a také celková organizace práce. Do té doby jsem měla od zaměstnavatele předem určené úkoly, v Kytarách jsem si velkou část agendy plánovala sama. K práci v HR patří jak hezké věci, například když někomu můžete pomoct najít vysněnou práci a vidíte, že je opravdu spokojený a že firmě prospívá, ale pak také ty nepříjemné, kdy je potřeba se s někým rozloučit. Takové úkoly pro mě budou asi vždy pořádnou výzvou.
Zmínila jste, že jste empatický typ člověka. Jak vám tato vlastnost pomáhá v HR a v čem konkrétně se projevuje při práci s lidmi?
Záleží mi na druhých lidech a chci, aby se se mnou cítili dobře, zajímám se o to, co je trápí a z čeho mají radost. Tohle je podle mě velmi klíčové pro moji práci, protože lidi vycítí, když se o ně upřímně zajímáte, když vám na nich záleží. Nové kolegy jsem už po telefonu dovedla rychle vtáhnout svým nadšením a entuziasmem. Od začátku mi záleželo na tom, aby byli kolegové na firmu dobře naladění a když tomu tak nebylo, snažila jsem se je alespoň vyslechnout, popřípadě jim pomoci. Empatie je v HR nesmírně důležitá, je však potřeba naučit se s ní dobře pracovat. Jinak by se člověk zahltil a pak nemohl kvalitně fungovat a být tu pro druhé. Psychohygiena se tedy stala nedílnou součástí mého života. Dřív jsem ráda volala s lidmi a obklopovala se jimi, při práci v HR jsem se ale kontaktem s okolním světem doslova přesytila a potřebovala jsem být ve volném čase mnohem víc sama.
Rozhodla jste se vrátit ke studiu až po několika letech praxe. Jak jste kombinovala práci a studium na VŠ a co vám tato zkušenost dala?
Zaměstnavatele jsem na pohovoru informovala o tom, že se chci vrátit na VŠ. Jelikož jsem si vybrala obor kariérové poradenství, tak moje rozhodnutí vítal, protože se hezky propojovalo s HR. Vybrala jsem si kombinovanou formu studia, ale pracovala jsem na plný úvazek a určitá část školních povinností mi do pracovní doby zasahovala. Se zaměstnavatelem jsme si nastavili pravidla, která fungovala pro obě strany a otevřeně jsme o všem komunikovali. Práce pro mě byla stále na prvním místě, a tak kolegyně a kolegové věděli, že jsem na telefonu, kdyby cokoliv hořelo. Byli ale na mě hodní a často si beze mě poradili. Když jsem byla v práci fyzicky přítomna, tak jsem svůj čas využívala na maximum pro pohovory a jiné schůzky. Volný čas jsem v té době úplně neměla, protože doma jsem pak dokončovala zase věci do práce. Úkoly do práce i do školy jsem dodávala včas. Tahle zkušenost mi dala důvěru ve vlastní schopnosti, naučila jsem se lépe organizovat svůj život a poznala jsem svoje záložní zdroje. Myslím, že velkým motorem pro mě byla vnitřní potřeba někam se v životě posunout. Kdybych ji ignorovala, určitě bych toho později litovala.
Jaký je váš přístup k výběru zaměstnanců a jak se liší od standardních postupů? Co považujete za nejdůležitější při poznávání kandidátů?
Každého uchazeče se snažím co nejlépe poznat a respektovat jeho osobitost. Věřím, že každá pozice je stejně důležitá a zaslouží si maximální péči – od zveřejnění inzerátu až po nástup nového kolegy. U pohovoru je pro mě zásadní, aby byl vedený ve vzájemném respektu a zároveň v uvolněné atmosféře, která ve firmě přirozeně proudí. HR vnímám jako takového ochránce firemní kultury, proto je pro mě důležité, aby nový člen tým obohacoval kolektiv nejen profesně, ale i lidsky.
V Kytary.cz jste se posunula z juniorní na seniorní pozici. Co bylo klíčové pro váš profesní růst a jaké dovednosti jste si musela osvojit?
Seznámit se s firmou, poznat jednotlivé týmy a kolegy. Naučit se pracovat s HR systémy, zdokonalovat se nejen v komunikačních dovednostech, trénovat aktivní naslouchání a rozšiřovat svoje znalosti. Průběžně jsem si doplňovala vědomosti v rámci e-learningových kurzů a na různých networkingových akcích. Práce v HR je částečně o práci na sobě a svých soft skills – denně jsem vystavována situacím, které prověřují moji trpělivost, empatii a schopnost rychle se adaptovat na nenadálé situace.
Jak vnímáte důležitost firemní kultury? Můžete popsat, co dělá firma Kytary.cz jinak a proč vám tento přístup vyhovuje?
V Kytarách panuje velmi uvolněná, a přitom profesionální atmosféra. Převážná část firmy se nachází v jednom areálu, dokonce v jedné budově. Máme dvě prodejny, jednu v Praze a druhou v Brně a v obou je to pastva pro oči i pro uši. Většinu firmy spojuje láska k hudbě a u některých pozic je hudební znalost dokonce nutná, například v kytarové dílně nebo přímo v prodejně.
Kytary jsou podle mě jiné úplně ve všem. Mnohé lidi překvapí, jak je firma velká a do kolika zemí dováží hudební nástroje. Zároveň je součástí hudební komunity a snaží se ji obohacovat. Kolegové drží pospolu a mají mezi sebou moc hezké vztahy. Kytary ke každému jednotlivému členovi týmu přistupují individuálně a lidsky – to mi je velmi blízké a souzním s tím.
Potkala jste v práci svého manžela, což jste si původně „zakázala“. Jak se vám daří oddělovat pracovní a osobní život, když pracujete ve stejné firmě?
My spolu v práci moc do kontaktu nepřijdeme, protože manžel pracuje převážně ve studiu, kde tvoří obsah nejen pro náš YouTube kanál. Pracujeme ale v jedné budově a to má svoje výhody. Můžeme spolu zajít na oběd nebo se potkat na kafe. Některé pracovní věci spolu neprobíráme, ale zároveň se podporujeme a zajímáme jeden o druhého. Jinak nějaké striktní oddělování u nás naštěstí probíhat nemusí. Myslím, že to je hodně o vzájemné toleranci a o komunikaci.
Nedávno jste se stala maminkou. Jak plánujete skloubit mateřství s návratem do práce a jaké máte očekávání od zaměstnavatele v této oblasti?
S kolegyněmi jsme domluvené, že pokud mě budou potřebovat, tak jsem k dispozici. Momentálně máme jednu menší spolupráci domluvenou a za to jsem opravdu vděčná. Nevím, jak by naše rodina snášela, kdybych se z full-time mámy překlopila během dne zpět do role full-time personalistky, ale až přijde čas, tak to určitě zvládneme.
Být rodičem je pro mě velmi krásná zkušenost, ale kdybych byla dlouhodobě jen a pouze maminkou, tak bych možná vyhořela. Je pro mě důležité být také někdy jen sama (se) sebou a rodina mi to naštěstí umožňuje.
Co byste poradila ženám, které zvažují kariérní změnu nebo návrat do práce po mateřské dovolené?
Když má člověk rodinu, tak už není jen sám za sebe, nicméně pokud je to jen trochu možné, měl by věřit především sám sobě a jít si za svým. Důležité je na sobě pracovat i po dobu mateřské a rodičovské dovolené, a to v podstatě jakýmkoli způsobem.
Jaké jsou podle vás největší předsudky vůči maminkám na pracovním trhu a jak by se měly firmy změnit, aby byly pro rodiče vstřícnější?
Myslím, že je to hodně o komunikaci, vzájemném porozumění a respektu. Než jsem se stala maminkou, tak jsem i já měla spoustu předsudků.
Může to být například to, že mají často nemocné děti, že práci nezvládnou, že jim na mateřské a rodičovské ujel vlak a návrat do pracovního procesu bude pro obě strany zbytečně náročný a stresující, nebo že ho vůbec nezvládnou.
Pokud to rodinná situace a zaměstnavatel umožňuje, určitě bych se pokoušela právě o postupné zapojení maminek do pracovního procesu. V roli rodiče se o sobě člověk dozví spoustu zajímavých věcí a pokud mu dá zaměstnavatel šanci předvést je, věřím, že z toho mohou těžit všichni. Spousta firem s maminkami v průběhu mateřské a rodičovské spolupracuje a komunikuje. Snad se za pár let posuneme ještě o kus dál a bude takových zaměstnavatelů přibývat.
Jakým způsobem vás životní zkušenosti – od telemarketingu přes testování až po mateřství – formovaly jako HR profesionálku?
Po přechodu do HR jsem neměla tolik znalostí, takže mi nezbývalo nic jiného, než těžit z dosavadních zkušeností. Naučila jsem se, že každá změna je náročná a neexistuje žádná zkratka, člověk si některé věci musí zkrátka oddřít. Zároveň každá pracovní i životní zkušenost je důležitá a dá se z ní nějak poučit, nebo alespoň já to mám takhle nastavené. Přínosy mateřství jsem si v praxi zatím neotestovala, ale už teď vím, že jsem o něco trpělivější a vyspělejší. Těším se, až tyhle nabité dovednosti v práci vyzkouším!
Co je vaše osobní motto nebo rada, kterou byste chtěla předat lidem, kteří váhají udělat odvážný krok ve své kariéře nebo v osobním životě?
Asi se budu opakovat, ale věřte sami sobě a nebojte se! Připomíná mi to název desky a písničky jednoho mého oblíbeného českého interpreta – Kdo se bojí, musí do lesa!
