V dnešním rozhovoru vám představujeme Adélu Loskotovou, energickou HR manažerku, která si cestu do světa personalistiky prorazila vlastní odvahou, selským rozumem a neotřelým přístupem. V ryze mužském prostředí firmy JTB STORAGE vystavěla HR oddělení prakticky z nuly – bez titulů, zato s intuicí a autenticitou. Adéla otevřeně sdílí, jak se z back office pozice dostala k budování týmové kultury, jaký význam má lidskost v náboru i vedení lidí, a proč je někdy potřeba přinést si ke stolu vlastní židli.
Můžete se našim čtenářům představit? Jak jste se dostala k HR práci ve firmě JTB STORAGE a jaké bylo vaše výchozí prostředí?
Jmenuji se Adéla Loskotová a HR manažerkou jsem se stala tak trochu „omylem“. Do JTB STORAGE jsem nastoupila na pozici Back office pracovník a byla jsem jediná žena v jinak stoprocentně mužské firmě. Všechno se teprve utvářelo a šéf mi řekl: „Najdi si, co tě baví, a to budeš dělat.“ Z předchozí pozice, kde jsem dělala asistentku dvěma výkonným ředitelům, jsem věděla, že mám pěknou vyřídilku a baví mě komunikace s lidmi. Směr byl jasný. A HR ve firmě? To tehdy znamenalo hlavně „Hele, Rychle najdi někoho, kdo to zvládne.“
Nepřišla jsem s diplomem z personalistiky ani s desítkami kurzů v kapse – ale s otevřenou hlavou, selským rozumem a zvědavostí, která mě drží dodnes.
Jaké jsou klíčové faktory při budování HR od nuly v malé firmě? Jak jste postupovala, když jste měla před sebou jen „papíry, lidi a denní operativu“?
Začít. I když nevíš úplně přesně jak. Nečekat na ideální podmínky, ale vzít to, co máš – klidně jen papír, tužku a naši věrnou kámošku AI. V malé firmě nemáš tým specialistů, ani super software jako SAP nebo PeopleSoft. Ale máš jednu obrovskou výhodu – svobodu tvořit a nastavovat věci po svém. A to je ten největší luxus.
Postupovala jsem krok za krokem. Co dávalo smysl, jsem si nechala. Co nefungovalo, šlo pryč. Všechny HR procesy jsem stavěla tak, aby byly jednoduché, funkční a srozumitelné i montérovi po 12 hodinách na stavbě. Můj šéf často připomíná citát Tomáše Bati a máme ho dokonce zarámovaný v kanceláři: „Neříkej, že to nejde, raději řekni, že to zatím neumíš.“ – a tím se všichni řídíme.
Jakým způsobem jste si jako samouk osvojovala HR dovednosti? Které zdroje učení považujete za nejefektivnější – od AI přes Google až po formální kurzy?
Kombinací: praxe, pozorování, chybování a vytrvalého googlení. A taky díky kurzu od Laba Czech – „Kariéra v HR“, který mi naše firma zaplatila. Zase jsem dělala úkoly a testy jako na škole a docela mě to chytlo. No a když Google nestačil, zkusila jsem ChatGPT – i ten umí být slušný HR parťák (většinou a s důkladnou kontrolou).
Jaké nástroje a systémy jste implementovala jako první a proč? Co považujete za základ funkčního HR v malé firmě?
Úplně první bylo nastavit strukturu pohovorů a onboarding – aby se nový člověk neztratil dřív, než si stihne vybalit kartáček. Pak jsem se vrhla na korekci pracovních smluv společně s právníkem, samotný nábor, různé školení a evidenci hodnocení pracovníků. Nejdřív vše vypisovat ručně do tabulek a sdílených složek – dnes už máme vše zautomatizované.
Jaká byla nejsložitější situace při získávání respektu v mužském kolektivu montérů? Jak jste jako mladá žena překonávala počáteční nedůvěru?
Když máš ve 26 letech vysvětlovat padesátníkovi, co a jak má dělat, úplně to nefunguje. Ale místo boje jsem začala naslouchat. Pomalu jsem si budovala respekt důsledností a tím, že jsem uměla uznat, když něco nevím – a rychle se to naučit. Dnes už mě berou. A víc než to – snažím se pomoct mladým šéfmontérům, jak si taky vybudovat respekt. Jak být přirozenou autoritou, ne jen „nadřízeným“. Jak vést tým, řešit konflikty, motivovat lidi a komunikovat s respektem, ne direktivně.
Můžete se podělit o konkrétní strategie, jak si vybudovat přirozenou autoritu bez spoléhání se pouze na pozici „nadřízeného“?
Autenticita. Umět si stát za svým, ale nehrát si na chytrou. Jít příkladem. Když něco chci od druhých, musím to sama dodržovat. A hlavně – mluvit s lidmi lidsky. Ne direktivně, ale s respektem.
Jakým způsobem přistupujete k náboru a adaptaci v prostředí, kde je důležitá jak odbornost, tak schopnost zapadnout do týmu?
Hledám lidi, co mají tah na bránu a schopnost zapadnout. U montérů nehledáš jen zkušenosti – hledáš charakter. Adaptaci máme detailně popsanou – ale zároveň víme, že nejvíc stejně rozhodne, jak se člověk chytne v týmu. Proto se nováčkům věnujeme intenzivně a sbíráme feedback už po prvních 14 dnech.
Jak pomáháte mladým šéfmontérům rozvíjet vedoucí dovednosti? Jaké techniky komunikace a vedení týmu jim předáváte?
Mám s nimi otevřenou komunikaci, dávám jim prostor, ale i zpětnou vazbu. Učím je, že autorita se nebuduje křikem, ale důvěrou. A že vedení týmu je hlavně o tom, jak dokážeš naslouchat a říkat věci na rovinu.
Jaká jsou nejčastější úskalí při řešení konfliktů v mužském prostředí a jak jim předcházíte nebo je řešíte?
Ego. A někdy i poměřování, kdo má „větší vrtačku“ – obrazně i doslova. 😊
Naučila jsem se ale, že klíčem je nepřilévat olej do ohně, ale zároveň nic nezametat pod koberec. Konflikt není slabost – je to příležitost říct věci nahlas, s respektem a vyjasnit si je dřív, než z nich vyroste zbytečný problém. Otevřená komunikace a zdravý odstup dělají divy – i v montérkách.
Jak se podle vás liší HR práce v malé firmě od velké korporace? Jaké jsou výhody a nevýhody obou přístupů?
V malé firmě jsi HR, IT specialista, asistentka… a občas i terapeut. Teda pardon – terapeutem (a vyhazovačem) je vlastně moje fenka Caramel, která je s námi každý den v kanceláři.
Výhoda? Máš volnost a skutečný dopad – vidíš, že tvoje práce má smysl. V korporátu máš procesy, týmy, struktury a tři schvalovací kolečka… a někdy trochu víc papírů než praxe.
Jakým způsobem motivujete a rozvíjíte lidi, kteří mají více zkušeností než vy sama? Jak pracujete s generačními rozdíly?
Otevřeností. Nehraju si na vševědoucí, ptám se. Ale zároveň ukazuju, že i já mám co přinést. Když vidí, že jim tvoje práce usnadňuje život, začneš je zajímat.
Co byste poradila lidem, kteří se chtějí dostat do HR bez formálního vzdělání? Jaké první kroky by měli podniknout a jak si vybudovat důvěryhodnost?
Začni. A klidně i z nuly a hlavně si najdi firmu, která tohle všechno podpoří. Buď zvědavý, uč se, ptej se. Nečekej, až ti někdo dá razítko, že „na to máš“. HR není o diplomu, ale o vztazích, empatii a schopnosti věci dotahovat.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Jak chcete dále rozvíjet sebe i HR ve vaší firmě a jakou radu byste dala ženám, které vstupují do tradičně mužských oborů?
Chci dál růst – jako člověk i jako HR. K čerstvým třicátinám jsem dostala od firmy krásný dárek: dvoudenní vstupenku na konferenci „HR mezi řádky“. Pro mě to nebude jen dávka inspirace, ale i příležitost poznat nové lidi z HR světa a načerpat další zkušenosti.
A jestli můžu něco poradit ženám, které vstupují do mužských oborů?
Nebojte se být slyšet. Nečekejte, až vám někdo uvolní místo u stolu – klidně si přineste vlastní židli.
Děkuji za možnost podělit se o svou cestu – a pokud jste dočetli až sem, držím vám palce, ať ta vaše stojí za to.
