V dnešním rozhovoru vám představujeme Karolínu Šugarovou, která svůj profesní příběh začala studiem politologie a historie, ale naplno se našla v oblasti komunikace a fundraisingu. Karolína aktuálně působí v Diakonii Praha, největším nestátním poskytovateli sociálních služeb v hlavním městě, kde se věnuje šíření dobrých příběhů a hledání podpory pro ty, kteří ji nejvíce potřebují. V rozhovoru s ní se dozvíte, co ji přivedlo k práci v neziskovém sektoru, proč považuje firemní kulturu za klíčovou a jaké mýty o neziskovkách by ráda vyvrátila.
Můžete se našim čtenářům představit? Jaká byla Vaše cesta od studia politologie a historie k práci v oblasti komunikace a fundraisingu v sociálních službách?
Střední školu jsem končila v roce 2016 v době uprchlické krize. To mě hodně zasáhlo a myslím, že i definitivně formovalo k tomu, abych se začala víc zajímat o politiku a dění kolem nás. Vždycky mě bavila historie a jak minulost ovlivňuje i naši současnou situaci. Ráda jsem se s lidmi přela, hájila právo na pomoc pro lidi na útěku, a myslím, že v politologii jsem se skvěle našla.
Úplnou náhodou jsem pak během bakalářského studia dostala brigádu u české pobočky Lékařů bez hranic. Mým úkolem bylo provádět návštěvníky putovní výstavy, se kterou jsme jezdili po krajských městech v Česku a návštěvníkům ve dvou polních stanech ukazovali, co Lékaři bez hranic dělají na svých misích, jak a komu pomáhají. Strašně mě to nadchlo a rozhodla jsem se, že chci dělat jedině práci, která mi dává smysl.
Co Vás přivedlo právě k neziskovému sektoru a konkrétně k Diakonii Praha? V čem vidíte hlavní rozdíly oproti práci v komerční sféře?
Na konci roku 2021 jsem se přestěhovala do Prahy a hledala práci. Úplnou náhodou jsem se přihlásila na pozici stážisty v managementu Humanitární a rozvojové sekci Člověka v tísni. Sice mě nevybrali, ale z HR mi nabídli, jestli to nechci zkusit u nich v komunikačním oddělení, že mi nemůžou nic slíbit, ale třeba to klapne.
V únoru přišla plná invaze Ruska na Ukrajinu a já se k 1. březnu 2022 stala zaměstnancem Člověka v tísni – organizace, o které jsem jen v nejdivočejších snech doufala, že tam jednou budu pracovat. Tahle zkušenost mě pak nesmírně posunula a nasměrovala k mé současné práci v Diakonii Praha. Věděla jsem, že se chci věnovat nějakému domácímu tématu a prostředí sociálních služeb bylo to, co jsem hledala.
Já sama s komerční sférou nemám tolik zkušeností, ale z toho, co jsem sama zažila, cítím, že v neziskovém sektoru je mnohem větší míra otevřenosti, kolegiality a upřímnosti.
Popisujete, že v Diakonii Praha se cítíte jako doma díky podpoře vedení a rodinnému prostředí. Jak důležitá je podle Vás firemní kultura v neziskovém sektoru a jak přispívá k efektivitě práce?
Myslím si, že firemní kultura je klíčová, ať už pracujete kdekoliv. Pokud nesdílím hodnoty firmy nebo organizace, nikdy nebudu pracovat s plným nasazením. V neziskovém sektoru je to ale ještě důležitější – lidi tu většinou nejsou pro velké peníze, ale proto, že jim záleží na tom, co dělají. A když se cítí podporovaní, oceňovaní a vidí smysl své práce, jsou ochotní dávat do ní i kus sebe.
Fundraising je oblast, ke které cítíte respekt a zodpovědnost. Jaké jsou podle Vás největší výzvy při získávání finančních prostředků pro sociální služby v dnešní době?
Jednou z největších výzev je určitě nestabilita financování. Závislost na dotacích a grantech je velká a nikdy není jisté, jestli se podaří získat dost prostředků na další rok. Zároveň je tu velká konkurence – organizací, které dělají skvělou práci a potřebují podporu, je hodně. Naším úkolem je umět vyprávět příběhy tak, aby lidé pochopili, proč je důležité sociální služby podporovat.
Jak se daří Diakonii Praha komunikovat důležitost sociálních služeb veřejnosti? Máte nějaké osvědčené strategie, jak přiblížit toto téma lidem, kteří s ním nemají přímou zkušenost?
Snažíme se být co nejautentičtější a lidské příběhy jsou v naší komunikaci klíčové. Lidé se nejlépe spojí s konkrétními osudy a emocemi – když jim ukážeme, že jejich podpora skutečně někomu mění život. Ať už prostřednictvím videí, článků nebo sociálních sítí, vždy se snažíme být srozumitelní, nepatetičtí a ukázat realitu takovou, jaká je.
Jaké manažerské dovednosti považujete za klíčové pro mladé lidi začínající kariéru v neziskovém sektoru?
Určitě flexibilita a schopnost rychle se učit. V neziskovce málokdy děláte jen jednu věc – dnes píšete grantovou žádost, zítra koordinujete akci a pozítří řešíte krizovou komunikaci. Důležitá je i odolnost vůči stresu a schopnost pracovat s omezenými zdroji.
Co považujete za největší mýty o práci v neziskovém sektoru?
Jeden z nejčastějších je, že v neziskovkách lidé pracují zadarmo nebo za minimální mzdu. Není to pravda – samozřejmě to nejsou platy z korporátů, ale pokud chceme profesionální služby, musíme investovat i do lidí. Další mýtus je, že práce v nezisku není „skutečná práce“. Kdo někdy pracoval v sociálních službách, ví, že je to přesně naopak.
Jak vnímáte roli sociálních služeb ve společnosti a jejich budoucnost? Jsou podle Vás dostatečně oceňovány a podporovány?
Myslím, že sociální služby jsou v Česku stále podceňované. Lidé si často neuvědomují, jak moc jsou důležité – dokud je oni sami nebo jejich blízcí nepotřebují. Budoucnost sociálních služeb závisí na tom, zda se nám podaří změnit jejich vnímání a ukázat, že jsou klíčovou součástí fungující společnosti a dotýkají se nás všech.
Kdybyste měla dát jednu radu mladým lidem, kteří uvažují o kariéře v neziskovém sektoru, co by to bylo?
Nebojte se do toho jít! Pokud hledáte práci, která má smysl a kde uvidíte výsledky své práce, neziskovky jsou skvělé místo. Ale počítejte s tím, že to nebude vždy jednoduché – někdy budete muset upustit od své dokonalé představy, být odolní a trochu si zvyknout na to, že ne všechno půjde podle plánu. Ale když se do toho pustíte srdcem, stojí to za to.