V dnešním příspěvku vám přinášíme rozhovor s Jaromírem Otavou, transformačním koučem, který pomáhá manažerům a podnikatelům najít rovnováhu mezi pracovním nasazením a osobní spokojeností. Jaromír má za sebou více než 900 odkoučovaných hodin a jeho přístup vychází nejen z bohatých profesních zkušeností, ale i z vlastní cesty osobní transformace. Ve své praxi propojuje systematickou práci s hlubokým pochopením lidských emocí a potřeb, a pomáhá klientům překonávat vnitřní i vnější překážky, aby mohli žít život, který jim dává smysl. V našem rozhovoru se Jaromír dělí o své zkušenosti s tím jak nacházet skvělý život i v náročných obdobích a proč může i malá změna přinést velký posun.
Můžete se našim čtenářům blíže představit? Co vás přivedlo k práci transformačního kouče a jaká byla vaše vlastní cesta k osobní transformaci?
Široká otázka, pokusím se být stručný :o) Troufnu si tvrdit, že každý z nás hledá nějaký smysl, něco kde může být užitečný. Nedokážu si představit, že by člověk nedělal „nic“, i kdyby tu možnost měl. I úspěšní a finančně bohatí lidé nehrají jenom tenis nebo golf, ale hledají další činnosti, kde se můžou realizovat a pomáhat, i když pro peníze už pracovat nemusejí. To slovo pomáhat je hodně důležité … když se podíváte na některé velmi úspěšné manažery nebo podnikatele, tak jejich projekty jsou často zaměřené na nějakou formu pomáhání nebo dobročinnosti … to je totiž ta největší vnitřní motivace a nejsilnější smysl, jedna z nejlepších továren na vnitřní spokojenost. Zároveň svět není černobílý, takže netvrdím, že to platí pro 100 procent lidí. Já jsem se také před 15 lety ocitl v situaci, že jsem si přišel tak trochu jako robot, … stále jsem opakoval denní rutiny a cítil jsem, že chci žít jiný život, ale nevěděl jsem jak na to … Žil jsem programy svých rodičů a snažil jsem se hledat a žít jednu pravdu, která neexistuje :o) Možná to zní banálně, ale mojí transformaci možná odstartovalo uvědomění, že každý může mít svoji pravdu a je to v pořádku. Divadelní hra Čtyři dohody, byla dalším akcelerátorem mé zvědavosti po osobním, duchovním i duševním rozvoji a poznávání více pravd. V té době se mi také zhroutil program, který říká: „Najdeš si ženu, zplodíš děti a budete žít spokojeně až do smrti“ … přišel rozvod a všechny ty peripetie s tím spojené. To mě ve finále posílilo, stejně jako ostatní životní překážky a časem jsem se dostal k tomu, že jsem chtěl nají to svoje „poslání“, to svoje místo, kde dokážu nejvíc uplatnit svoje talenty, kde budu moci být užitečný lidem, vidět výsledky a být co nejvíce ve flow, protože mě to bude bavit. Tohle hledání trvalo pár let, než jsem si pojmenoval, co chci zažívat a než jsem zjistil, že to je právě profese profesionálního kouče, která moje představy naplňuje. Je to už 5 let, kdy jsem transformační kouč a umožňuji lidem životní a pracovní posun. Zaměřuji se na manažery a podnikatele, se kterými mám odkoučováno více než 900 hodin. Zaměřuji se na životní, kariérní a byznys koučink včetně ukotvení nových návyků a včetně koučování týmů. Od roku 2013 se zabývám osobním rozvojem a sebepoznáváním. Absolvoval jsem desítky sebe-rozvojových výcviků, a to mi včetně zkušeností z minulých pracovních pozic v obchodu, rozvoji lidí i IT dovoluje dívat se na věci z různých úhlů pohledu. Klienti, kteří za mnou přichází jsou často ve stresu a pod tlakem, … necítí se dlouhodobě dobře, … zažívají pocit frustrace, … velmi špatně se soustředí, … točí se v bludném kruhu, … nemají si o svých problémech s kým promluvit, … dělají hodně věcí najednou, ale často ne ty, které chtějí.
Ve své práci se zaměřujete na manažery a podnikatele, kteří často čelí stresu a frustraci. Jaké jsou podle vás největší výzvy, kterým tito lidé v dnešní době čelí?
Domnívám se, že dnes už se hledají spíše leadeři než manažeři … je to takové moderní slovo, kdy jdete spíš příkladem, než byste direktivně řídila lidi od stolu, a to může být pro některé zaběhlé vzorce náročná změna. I koučovací přístup, který se mnozí manažeři dnes učí, je výzvou, jako moderní forma vedení lidí. Abych odpověděl, vnímám 3 hlavní výzvy, které manažeři a podnikatelé často řeší. Těžko přijímají fakt, že práce nebude nikdy hotová, je pro ně náročné dovolit si dělat chyby a velmi často si o svých problémech nemají s kým promluvit.
Mluvíte o tom, že pomáháte lidem žít „skvělý život“. Co pro vás osobně znamená skvělý život a jak pomáháte svým klientům definovat, co to znamená pro ně?
Pro mě osobně skvělý život znamená, že včas zastavuji vnitřní dialogy (jak indiáni říkají, že v sobě máme dobrého a zlého vlka), které se mi snaží namluvit (ten zlý vlk), že mám něčeho málo, nebo že nejsem „dost“, nebo že bych měl reflektovat názory těch, kteří se mi snaží (primárně na sociálních sítích) říkat, jak bych měl žít. Já rozhodně nemám všeho dostatek, ale přesto žiji skvělý život … a jediný kdo to může hodnotit, jsem jen já sám. Jedna z technik, kdy můžeme hledat, co u daného člověka spokojený život oslabuje, je tzv. kolo rovnováhy. Je dobrý si ho občas nakreslit. Jde o to, že si do výsečí v kruhu napíšete, co tvoří váš život … obvykle to bývá rodina, přátele, finance, práce, zdraví, partnerský vztah, koníčky, atp. … Následně ke každému „šuplíku“ přidáte hodnocení na škále 1 – 10, kdy desítka znamená, že daný „šuplík“ je zcela naplněn, tzn. všechno v něm šlape, tak jak má. Prostor pro koučování nastává u „šuplíků“, kde jsou čísla nejnižší, tam pak hledáme, jak dané téma podpořit a dostat ho do rovnováhy. Když to shrnu, tak se na planetu, věřím, všichni rodíme se záměrem, žít skvělý život, ale něco nám to sabotuje a tuhle překážku potřebujeme pojmenovat a překonat. Často to je o tom, že něco potřebujeme přijmout, změnit, nebo opustit, ale když to necháváme vyhnívat, tak to jenom smrdí.
Jak probíhá vaše spolupráce s klienty? Můžete nám přiblížit proces transformace, kterým s vámi klienti procházejí?
V rámci úvodního setkání si vyjasníme, co je a co není koučink z pohledu ICF. Zažijete praktickou ukázku koučování a rozhodnete se, zda je spolupráce vaše cesta. Pokud se domluvíme na spolupráci, tak celé následné první sezení obvykle ladíme výsledek, kterého chcete dosáhnout. Pojmenujete si měřítka, podle kterých budete schopna poznat, že jste na správné cestě k cíli. Další setkání se ponoříme se do většího detailu abychom zmapovali, jaké možnosti vás posunou z aktuální situace nebo již začneme naplňovat jednotlivé kroky plánu (často jde už o individuální přístup podle typu cíle). Potkáváme se nejčastěji jednou za 14 dní nebo jednou za 7 dní, což podle zvolené délky spolupráce znamená, že dosáhnete vytyčeného cíle za 3-6 měsíců.
Zmiňujete, že jste sám prošel obdobím, kdy jste se necítil dlouhodobě dobře. Jak vám tato zkušenost pomáhá při práci s klienty a co jste se z ní naučil?
Když odcituji jednu zpětnou vazbu, tak vyzařuji vnitřní klid, a to vytváří u mých klientů oporu a jistotu v době, kdy se člověk pro změnu rozhodne, ale kdy je konec ještě v nedohlednu. Každý z nás řešíme problémy, které život přináší a mě překonávání těchto překážek dává možná lépe zacílených otázek do témat mých klientů. Koučink totiž není o radách. Rady a hodnocení do profesionálního koučování nepatří. Každý je největší znalec na svůj život sám a mým cílem je vytvořit takové prostředí, aby se každému dařilo objevovat, pojmenovávat a nacházet jeho vlastní řešení. Nikdy bych si netroufl někomu říci, co má dělat. Občas se ale díky této neznalosti objeví někdo, kdo očekává kouzelnou životní radu s tím, že se mu od dalšího dne změní život.
Zaujal mě váš komentář o tom, že vidíme jen méně než 1 % toho, co se kolem nás děje. Jak toto poznání využíváte při koučování a jak pomáháte klientům rozšířit jejich perspektivu?
Tohle je důležitý fakt. Můžete i zagooglit. Představte si, že si vytváříte svoji pravdu o tom, co se právě teď okolo vás děje. Máme 5 smyslů, řekněme kabelů zakončených sondou, které posílají informace mozku a ten z nich dělá naši představu o situaci. Ano, oči jsou v naší době tím hlavním smyslem, kterému věříme. ALE, to co jsou naše oči schopné vidět je skutečně méně než 1% elektromagnetického spektra, konkrétně viditelného světla. V rámci koučování se ptám na emoce a intuici, to jsou dvě množiny, se kterými se snažím pracovat. Mimochodem intuice už je vědecky potvrzená disciplína, nikoliv ezoterika.
V dnešní uspěchané době mnoho lidí uvádí, že „dělají hodně věcí najednou, ale často ne ty, které chtějí“. Jaké techniky používáte, abyste klientům pomohl zaměřit se na to, co je pro ně skutečně důležité?
To může být velmi individuální. Jedna taková technika souvisí s našimi potřebami. Mám kartičky s přibližně padesáti lidskými potřebami (pro představu jsou tam kartičky jako sdílení, integrita, růst, respekt, atp.) Z těchto potřeb uděláme množinu, která je relevantní k situaci koučovaného a pak hledáme aktivity, které tyto potřeby dokáží naplnit. Takto dokážeme pojmenovat, jaké činností mají vyšší prioritu a odpovídáme taky na otázku proč.
Týmové koučování se stává stále populárnějším. V čem spatřujete největší rozdíly mezi individuálním a týmovým koučováním a kdy doporučujete který přístup?
Už z názvu je patrné, že se můžeme bavit o práci s týmem nebo práci s jednotlivcem. Napadají mě dvě situace, kdy potřebujeme přístup vyjasnit. Nejprve je to rozdíl mezi týmovým a skupinovým koučováním, kdy tým má jeden společný cíl a účastníci se vlastně potřebují navzájem. U skupinového koučování to je pouze společné téma např. nastavení cílů na příští rok, ale cíl může mít každý jiný a účastníci se nemusí navzájem potřebovat. Druhé specifikum se objevuje, když součástí týmového koučování chce být i manažer týmu, což obvykle uzavírá otevřenost sdílení dané skupiny a také mám pocit, že v této kombinaci účastníci nemluví vždy pravdu. Proto je vhodné, když s manažerem týmu pracuji individuálně a s týmem prostřednictvím týmového koučování.
Zmínil jste, že jste držitelem mezinárodní certifikace ACC u ICF. Jak důležitá je podle vás formální kvalifikace v oblasti koučování a jaké další zkušenosti a vlastnosti by měl dobrý kouč mít?
Cítím tam tři roviny. Certifikace mi dává přesvědčení, že můj přístup odpovídá standardům, které si klient nebo kdokoliv, kdo o koučování uvažuje, může nastudovat a ví, co může očekávat a za co platí. Etický kodex i prověřované kompetence kouče jsou volně přístupné na internetu na stránkách ICF. Bohužel koučovací profesi kazí tzv. pseudo-kouči, kteří používají název této profese i pro vysvětlování toho, jak funguje excel. To je druhá rovina, oddělit se od všech rádců na život a šarlatánů. Často si lidé říkají kouči, ale dělají mentoring, tzn. radí. Rady a hodnocení do koučování nepatří, to je signál, že jste si vybrali pseudo-kouče. Třetí rovina je fakt, že firmy chtějí kvalifikované kouče a pro spolupráci s firmami je certifikace nutností. Možná je dobré také zmínit, že tato certifikace není doživotní, ale každé 3 roky se musí obnovovat.
Zajímavý je váš odkaz na mayský strom života a energii KAME (transformace – změna). Jak propojujete tyto duchovní koncepty s praktickým koučováním v byznysu?
Nepropojuji to na vědomé úrovni. Je to moje nastavení, charakter, energie, kterou vytvářím podmínky pro změnu, pro transformaci. Nevím, zda je to KAME, ale jsem dost zaměřený na výsledek, takže nemám ambici společné schůzky tzv. prokecat, ale chci vždy udělat další krůček k výsledku s respektem k rychlosti a individuálním podmínkám každého klienta. Často vracím svoje klienty zpátky na cestu, kterou si pojmenovali. Tříštění pozornosti zřejmě patří k aspektům dnešní doby.
Mnoho lidí dnes hledá „smysl“ ve své práci. Jak pomáháte klientům najít smysluplnost v tom, co dělají, nebo případně najít odvahu ke změně?
Důležité je si zodpovědět otázku, proč do té mojí práce chodím, nebo proč jsem se o ní ucházel? Jestli to je jen pro peníze, pak tam zřejmě chybí emoční vazba k dané činnosti, a to nemůže dlouhodobě nikoho dělat šťastného. Ano, emoční vazba k takové činnosti lze hledat a znovu objevit. Zároveň je přirozeností člověka, že se vyvíjí a už prostě danou pracovní náplň přerostl, potřebuje jít dál. Ano, pak se objevují myšlenky typu: Najdu stejně dobře placenou práci? Co když práci nenajdu? Kdo bude platit složenky? Podpoří mě v tom blízká rodina? Nemám na to rychlou radu, je to proces, kdy si každý potřebuje dojít k tomu, co si chce za příběh vyprávět na sklonku života. Je to individuální cesta, kterou v koučování procházíme. Myslím, že je lepší něco zkusit a neuspět, než si potom stále pokládat otázku: „Co by se stalo kdyby … „
Jaké jsou podle vás nejčastější překážky, které lidem brání v osobní transformaci, a jak jim pomáháte tyto překážky překonat?
Těžko se vysvětluje, jak chutná zmrzlina, je potřeba ji ochutnat :o) Časté překážky bývají strachy. Stává se, že žijeme život někoho jiného, nikoliv svůj. Ohlížíme se, co na to kdo řekne. Málo posloucháme svoje tělo a srdce. Pořád hledáme, proč to nejde, než proč to jde. Nechceme přijmout riziko. Obvykle změny děláme, až když se dostaneme na dno, pak to jde tak nějak samo… ale proto tu existují podporující profese, nejenom koučink. Každá taková profese má svůj osvědčený proces, kterým pomáhá lidem překonávat překážky a posunout se dál. Když přijmeme, že šťastní můžeme být už teď a ne až … pak je to skvělá změna myšlení, kdy se překážky překonávají s větší lehkostí.
Kdybyste měl poradit našim čtenářům jeden jediný krok, který mohou udělat hned dnes pro lepší a spokojenější život, co by to bylo?
Bez přemýšlení … je to jednoznačně meditace. Stačí 10 minut denně a změní vám to život. Pokud to potřebujete mít vědecky podpořeno, najděte si na internetu koherenci mozku a srdce a můžete se dočíst, proč se tomu věnují např. i elitní vojáci.
