V dnešním příspěvku vám přinášíme rozhovor s Lucií Kučerovou, personalistkou, jejíž profesní cesta vedla od administrativy a retailu až k oblasti HR, ve které našla své dlouhodobé směřování. V současnosti působí v personálním oddělení společnosti Pekárna Kabát, kde se věnuje personální administrativě, náboru nových zaměstnanců, interní komunikaci i vzdělávání a rozvoji lidí. V našem rozhovoru Lucie přibližuje, co ji přivedlo k personalistice, jakou roli v její profesní změně sehrálo další vzdělávání a rekvalifikace a proč jsou podle ní pro úspěšné fungování firmy klíčové empatie, otevřená komunikace a spokojenost zaměstnanců.
Můžete se našim čtenářům představit a přiblížit jim svou současnou roli ve společnosti Pekárna Kabát?
Jmenuji se Lucie Kučerová. Moje pracovní cesta začínala v administrativě a postupně mě dovedla až k personalistice, které se naplno věnuji poslední tři roky. Aktuálně jsem novou posilou personálního oddělení ve společnosti Pekárna Kabát. Na HR agendu tu jsme dvě – máme na starosti kompletní personální administrativu, tedy tvorbu smluv, dodatků, evidenci lékařských prohlídek, a vzhledem k tomu, že se neustále rozrůstáme, je klíčovou součástí naší práce také aktivní nábor nových zaměstnanců. Vedle toho se věnujeme komunikaci napříč firmou, vzdělávání a rozvoji našich lidí.
Vaše profesní cesta vedla přes administrativu a retail až k personalistice. Co bylo hlavním impulzem, který vás přivedl právě k HR?
Můj první bližší kontakt s HR proběhl v Globusu, kde jsem jako recepční spadala pod personální oddělení, a už tehdy mě práce mojí nadřízené velmi inspirovala. Do hloubky jsem ale do personalistiky pronikla až ve společnosti Tesco, kde jsem působila jako personální referentka – právě tam jsem si naplno uvědomila, jak moc mě tato práce naplňuje. Kvůli firemním změnám sice toto oddělení tehdy zaniklo, ale během rodičovské dovolené jsem měla čas přemýšlet, kam chci profesně směřovat dál. Rozhodla jsem se pro rekvalifikaci, abych získala formální vzdělání v oboru, který mě tolik přitahuje, a tím začala moje opravdová HR cesta.
Vaše cesta nebyla úplně přímočará. Jak jste období profesních a životních změn vnímala a co vám pomohlo najít nový směr?
Pokud jde o personalistiku, moje cesta byla vlastně výsledkem chuti dělat něco, co mě bude bavit, bude mít jasné zaměření a hlubší smysl – ne jen obecnou administrativu. Občas sice něco nevyšlo podle plánu, ale celou dobu jsem věřila, že jdu správným směrem a že když člověk vytrvá, nakonec to přinese ovoce. Měla jsem velké štěstí na příležitosti, ať už šlo o rekvalifikaci a spolupráci s institucí Memoro, nebo o pozdější zkušenost v Lidlu. I když tato pracovní zkušenost nebyla dlouhodobá, dala mi obrovské množství cenných zkušeností, které dnes ve své současné práci v Pekárně Kabát naplno využívám.
Jaké zkušenosti z práce v retailu a administrativě dnes nejvíce využíváte při práci v personalistice a náboru?
Je to rozhodně schopnost komunikovat s lidmi, orientace v administrativě a smysl pro pořádek, pravidla a systematičnost. Velmi mi pomáhá, že mám zkušenosti z různých prostředí a provozů – díky tomu se dokážu mnohem lépe vžít do situace našich kandidátů a hlouběji porozumět potřebám našich zaměstnanců.
Významnou roli ve vaší profesní změně sehrály také rekvalifikační kurzy zaměřené na personalistiku a nábor. Co vám toto vzdělávání přineslo a v čem vám pomohlo při přechodu do nového oboru?
Přineslo mi toho opravdu hodně. Pro mě osobně to byl zásadní impuls a potvrzení, že jsem na správné cestě. Zpětně to považuji za jedno z nejlepších kariérních rozhodnutí. Kurz mi nedal jen odborné vzdělání, širší rozhled a hlubší sebepoznání, ale také obrovskou podporu, kterou ze strany své tehdejší školitelky cítím dodnes. Všechno do sebe krásně zapadlo – s institucí Memoro jsem navázala i následnou pracovní spolupráci a troufám si říct, že se z toho stala moje srdcová záležitost.
Myslíte si, že je dnes pro lidi jednodušší změnit profesní směr než dříve? Jakou roli podle vás hraje celoživotní vzdělávání a ochota učit se nové věci?
Myslím si, že takové rozhodnutí není vůbec jednoduché, jak by se mohlo zvenčí zdát. Člověk musí brát v potaz všechny životní okolnosti, obzvlášť pokud má rodinu. Je důležité si každý krok dobře promyslet a investovat čas do správných aktivit, jako je právě celoživotní vzdělávání a seberozvoj. Základem je netlačit na sebe a nebrat případné dílčí neúspěchy jako selhání – to pravé místo si vás nakonec vždycky najde.
Co vás na práci v HR nejvíce oslovilo a kdy jste si uvědomila, že právě personalistika je oblast, které byste se chtěla věnovat dlouhodobě?
Nejvíc mě na této práci baví kontakt s lidmi a práce pro lidi, přičemž člověk nesmí zapomínat, že zastupuje i zájmy firmy. Líbí se mi, že HR přirozeně funguje jako spojka mezi zaměstnanci a vedením. Zásadní impuls pro mě přišel v průběhu mé první rekvalifikace, kde mi školitelky dodaly potřebné sebevědomí a definitivně mě utvrdily v tom, že jsem se vydala správným směrem.
Říkáte, že za každou úspěšnou firmou stojí spokojení lidé. Co podle vás zaměstnanci potřebují, aby se v práci cítili dobře a chtěli ve firmě dlouhodobě zůstat?
Každý člověk potřebuje mít v zaměstnání dobrý pocit, chodit do práce rád a udržovat si zdravou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Když to shrnu konkrétně, jde o příjemné pracovní prostředí, fajn kolektiv, otevřenou komunikaci, férové platové podmínky a dnes už i o atraktivní nabídku benefitů. Klíčové je ale především přistupovat k zaměstnancům jako k rovnocenným partnerům, a ne jen jako k číslům na papíře.
Nábor zaměstnanců je jednou z oblastí, kterým se věnujete. Co podle vás rozhoduje o tom, zda se podaří najít člověka, který bude nejen odborně vhodný, ale zároveň dobře zapadne do týmu?
Základem je dobře nacítit aktuální kolektiv, pochopit atmosféru v daném prostředí a mít jasně definované požadavky. Když přesně víme, koho hledáme a jaká je naše firemní kultura, mnohem lépe se nám vybírá. Náborář musí mít v sobě velkou dávku empatie a schopnost správně a zodpovědně se rozhodnout.
Jak důležitou roli hraje při práci personalisty empatie a schopnost komunikovat s různými typy lidí? Dá se podle vás dobrému přístupu k lidem naučit?
Jak jsem zmínila už před chvílí, empatie je v tomto oboru naprosto nezbytná. Protože pracujeme s lidmi každý den a každý z nich je jiný, je nutné se umět přizpůsobit v komunikaci i stylu jednání. Spoustu věcí a technik se samozřejmě dá naučit a existuje řada kurzů, které v tom pomohou, ale lidský základ a upřímný zájem o druhé musí mít člověk v sobě.
Jak se podle vás v posledních letech změnila očekávání uchazečů o zaměstnání a co dnes musí firmy nabídnout, aby dokázaly kvalitní zaměstnance oslovit a udržet?
Lidé v dnešní době mnohem více přemýšlí o svém čase a rovnováha mezi pracovním a soukromým životem (work-life balance) je velké téma. To se přirozeně odráží v jejich požadavcích. Roste zájem o zkrácené úvazky, flexibilitu, nadstandardní množství dovolené či další benefity. Samozřejmě stále hraje zásadní roli také finanční ohodnocení – firma musí být ve svém oboru konkurenceschopná a nabídnout zaměstnancům férové podmínky.
Ve své práci se věnujete také administrativě a tvorbě vzdělávacích materiálů. Jak důležité je podle vás vzdělávání a další rozvoj zaměstnanců pro fungování a růst firmy?
Myslím, že řada firem si tento význam stále ještě plně neuvědomuje a postupně se k tomu propracovává. Cítím ale, že lidé se chtějí čím dál víc vzdělávat a posouvat kupředu. Nechtějí zůstat na jednom místě a často se už během pohovorů ptají na možnosti kariérního růstu. To je skvělá příležitost i pro samotné firmy – podporovat loajální a schopné zaměstnance a posouvat je na vyšší pozice je totiž tou nejlepší cestou k dlouhodobému úspěchu.
Co byste poradila člověku, který po letech v jednom oboru cítí, že potřebuje změnu, ale má obavy začít znovu nebo se vydat úplně jiným profesním směrem?
Vím, že udělat takový krok je velmi těžké – obzvlášť v situaci, kdy je člověk ve svém oboru úspěšný, ale vnitřně cítí, že ho to už nenaplňuje a nedělá šťastným. Určitě je důležité si každý další krok dobře promyslet, investovat do vzdělání, „rozhodit sítě“ a aktivně zjišťovat, jaké jsou možnosti. Hlavní je nebát se udělat krok vpřed. Každá nová zkušenost vás posune dál a obohatí váš život.
Když se dnes ohlédnete za svou dosavadní profesní cestou, kam byste se chtěla v oblasti HR posunout dál a co byste si přála, aby vám další roky v personalistice přinesly?
Toužím po tom dál si doplnit vzdělání – v příštím roce bych ráda nastoupila na vysokou školu a v plánu mám ještě jednu rekvalifikaci, tentokrát přímo v oblasti vzdělávání. Co se týče pracovního uplatnění, jsem aktuálně velice spokojená u svého současného zaměstnavatele. Jsem v zázemí stabilní společnosti a mým hlavním cílem pro nejbližší roky je naučit se toho co nejvíce a neustále sbírat cenné praktické zkušenosti.
