V dnešním příspěvku vám přinášíme rozhovor s Martinou Vrbickou, která stojí v čele Potravinové banky Hradec Králové a svou práci vnímá jako příležitost skutečně měnit životy lidí v nouzi. Díky zkušenostem z oblasti kvality a bezpečnosti potravin propojuje odborné znalosti s hlubokým porozuměním situaci samoživitelů, seniorů i rodin, které se ocitly v obtížné životní situaci. V rozhovoru Martina přibližuje, jak potravinová pomoc ve skutečnosti funguje, proč je při ní zásadní spolupráce se sociálními pracovníky a jak mohou kurzy vaření a vzdělávací projekty pomoci lidem získat větší samostatnost. Dozvíte se také, proč podle ní nestačí pouze „dávat rybu“, ale je důležité učit lidi, jak si dlouhodobě poradit sami.
Můžete se našim čtenářům krátce představit a přiblížit, jaká byla vaše cesta k vedení Potravinové banky Hradec Králové?
Vystudovala jsem kvalitu potravin a pracovala v tomto oboru hned od vysoké školy. Po návratu do práce po rodičovské dovolené jsem, ale začala hledat smysluplnější práci s větším dopadem. Něco, kde mohu věci kolem sebe hned měnit a dávat do toho svůj zápal. Pak jsem našla inzerát do Potravinové banky HK. Už během pohovoru jsem měla pocit, že jsem našla místo, kam patřím. A ten pocit mě od té doby neopustil. Navíc díky tomu, že jsem byla samoživitelka, jsem se velmi dobře dokázala vcítit do situace maminek v nouzi.
Původně jste působila v oblasti kvality a bezpečnosti potravin. Jak se tyto zkušenosti promítají do vaší současné práce v potravinové bance?
Pořád pracujeme s potravinami, takže mi moje předchozí zkušenosti každý den pomáhají. Vím, jak správně nastavit pravidla pro jejich skladování, manipulaci i bezpečnost.
Zmínila jste, že po rodičovské dovolené jste hledala smysluplnější práci. Co pro vás osobně znamená smysluplná práce a kdy jste si uvědomila, že jste ji našla právě v potravinové bance?
Smysluplná práce je pro mě hlavně ta, co má dopad na ostatní lidi a vylepší jim život, a to v potravinové bance děláme každý den. Navíc mohu realizovat mnoho dalších aktivit, které naši činnost rozvíjí třeba kurzy vaření nebo workshopy pro děti, které lidem nepřinášejí jen okamžitou pomoc, ale také nové dovednosti a větší samostatnost.
Veřejnost si někdy představuje potravinovou banku jako místo, kam si lidé jednoduše přijdou pro jídlo. Jak ve skutečnosti funguje celý systém potravinové pomoci?
Člověk v nouzi se obrací na organizaci, která s ním jeho situaci řeší – může to být charita, azylový dům, terénní služba nebo obec.
Sociální pracovník nejprve zmapuje jeho situaci a společně hledají nejlepší řešení. Jednou z možností je i potravinová pomoc. Cílem je člověku pomoci překlenout těžké období a současně hledat cestu, jak jeho situaci dlouhodobě zlepšit. U některých skupin, například osamělých seniorů nebo samoživitelů, může být pomoc dlouhodobější.
S kým vším potravinová banka spolupracuje, aby se pomoc dostala opravdu tam, kde je potřeba?
Naše potravinová banka má na starost Královéhradecký kraj, kde spolupracujeme s 90 partnerskými organizacemi od charit přes azylové domy po města a obce. Právě díky této síti se pomoc dostává k lidem, kteří ji opravdu potřebují. Je nutné, aby organizace měla sociálního pracovníka, který navrhne další pomoc a pomůže řešit situaci komplexně.
Jak důležitou roli v celém procesu hrají sociální pracovníci a proč je podle vás důležité, aby situaci lidí v nouzi někdo odborně posuzoval?
Je potřeba mít kompletní znalosti o možnostech na sociální dávky, podporu bydlení atd. Také se tím zabrání zneužití pomoci, protože jedině sociální pracovník může vše posoudit a zjistit. Sociální pracovníci mají můj velký obdiv, je to velmi náročná a složitá práce. Mnohdy i vyčerpávající o to víc si vždy vážím jejich milého přístupu ve spolupráci s nimi a lidmi v nouzi.
Kdo dnes v Česku nejčastěji potřebuje potravinovou pomoc? Změnila se v posledních letech skupina lidí, kteří se na podobnou podporu spoléhají?
Bohužel je velmi snadné se do těžké situace dostat, často jsou to třeba samoživitelé nebo osamělí senioři. Stále častěji se do těžké situace dostávají i rodiny. Někdy stačí dlouhodobá nemoc, ztráta zaměstnání nebo péče o blízkého člověka a rodinný rozpočet se během krátké doby dostane do problémů.
Mluvíte o tom, že lidé v nouzi už dávno nejsou pouze lidé bez domova, ale často také pracující rodiny, samoživitelé nebo senioři. Co podle vás nejvíce přispívá k tomu, že se do obtížné situace dostávají i lidé, kteří se snaží běžně fungovat?
Jak jsem zmínila je to snadné, stačí dlouhá nemoc, ztráta příjmu, rozpad rodiny nebo vysoké náklady na bydlení. Mnoho lidí žije od výplaty k výplatě a nemá vytvořenou finanční rezervu. Pak může být cesta do problémů překvapivě krátká.
Vedle potravinové pomoci se věnujete také kurzům vaření. Jak vznikla myšlenka propojit potravinovou banku se vzděláváním v oblasti vaření, plánování nákupů a omezení plýtvání?
Stále jsem slýchala, že podpoření lidé neumí předané potraviny využít. Nemají inspiraci nebo zkušenosti od rodičů, proto jsem se rozhodla využít své předchozí zkušenosti z podnikání v kurzech vaření a takové vymyslet i pro klienty partnerských organizací, aby se jejich klienti neučili vařit levně, chutně a využít potravinovou pomoc naplno. Chceme, aby si z nich odnesli nejen recepty, ale i větší jistotu, samostatnost a chuť zkoušet nové věci.
Říkáte, že je důležité „učit lovit, ne jen dávat rybu“. V čem podle vás kurzy vaření a vzdělávací projekty mění životy lidí více než jednorázový potravinový balíček?
Přesně v těch dlouhodobějších zkušenostech, které jim „vydrží“ stále, ne jen plný žaludek. Když se naučí vařit jednoduše, levně a neplýtvat, získají něco, co jim zůstane i ve chvíli, kdy už žádnou potravinovou pomoc nebudou potřebovat.
Jaké jsou největší výzvy při vedení potravinové banky, ať už z hlediska logistiky, spolupráce, financování, nebo psychické náročnosti této práce?
Někdy je náročné se trošku „brzdit“ ať ve vymýšlení nových projektů a rozvoje naší potravinové banky. Někdy je také těžké se nevciťovat do těžké situace klientů, kteří nás oslovuje přímo, ale my jim můžeme pomoci jen přes nějakou partnerskou organizaci a sociálního pracovníka, který situaci vyřeší komplexněji.
Co vám ve vaší práci dělá největší radost a na jaký konkrétní moment nebo projekt jste obzvlášť hrdá?
Velkou radost mi dělají lidé kolem nás – kolegové, dobrovolníci i partneři. A pokud bych měla vybrat jeden okamžik, na který jsem opravdu hrdá, pak je to získání grantu Nadace OSF. Uspěli jsme mezi 277 organizacemi a díky tomu můžeme systematicky budovat komunitu našich dobrovolníků.
Co byste vzkázala lidem, kteří chtějí pomáhat, omezit plýtvání potravinami nebo se zapojit do podpory potravinových bank, ale zatím nevědí, kde začít?
Začít je jednodušší, než se může zdát. Skvělou příležitostí je zapojit se jako dobrovolník do Sbírky potravin. Každá pomoc se počítá a díky dobrovolníkům se podaří získat tisíce kilogramů potravin pro lidi v nouzi. A pokud jde o neplýtvání, stačí začít malými kroky – plánovat nákupy, nakupovat s rozmyslem a využívat potraviny, které už doma máme. I drobné změny mohou mít velký dopad.
