Eva Zahrádková: Klíč k vnitřnímu klidu a štěstí vede přes sebepoznání

Můžete se našim čtenářům představit a sdělit, jaké byly klíčové momenty vaší cesty k práci kouče a učitele jógy a meditace?

 K této práci mě přivedla má celoživotní zvědavost. Už od dospívání jsem hltala literaturu, kde hlavní postavy hledaly smysl života, procházely těžkými zkouškami a na své cestě sebepoznání a skutečného dospívání potkávaly moudré a srdečné lidi. Ti je podpořili s ohledem na jejich vlastní zkušenost nebo jim předali učení, které si hlavní postava osvojila, aby na své cestě posílila a vítězně prošla osudovými zkouškami.

Přesně tak to pak probíhalo i v mém životě. A troufám si říct i v životech mnoha z vás, za předpokladu, že jste otevření naslouchat a pracovat na kultivaci, změnách ve vás samotných. S takovým nastavením se ti, kdo popostrčí, vždy objeví.

A tak mi do života přicházeli lidé, kteří dodávali odvahu, rozšiřovali úhly pohledu na věc nebo mě něco nového naučili. Někdy tím „učitelem“ byla zkušená a vědomá kolegyně v práci, jindy se jím stával specialista psychoterapeut, který se mnou řešil dětství. Jindy kouč, se kterým jsem řešila svou budoucnost a jak se k ní postupně dostat či učitelka jógy a meditace, která mě vedla k poznání svého nitra a toho, kdo skutečně jsem.

Koučink mě nadchl na tolik, že jsem ho začala studovat. Věděla jsem, že je to cesta z nekonečné spletitosti domněnek k čisté a jasné mezilidské komunikaci a současně vědomé komunikaci sama k sobě.

Jóga mě doprovázela životem už od roku 2008, v začátcích to bylo jen o těle. Později, v ten správný čas, se v mém životě začali objevovat lidé, kteří se józe věnovali za úroveň fyzična a ve mně se tenkrát zažehla neuvěřitelná touha po poznání. Dostala jsem se k filozofii a praxím původní jógy tak, jak je předávána v Indii, především k dechovým a koncentračním technikám, které vedou k sebepoznání skrze meditaci a samádhi, aktivují spící životní sílu a posouvají jedince na vyšší úroveň vědomí.

Jaké jsou hlavní principy a techniky, které používáte ve vašich koučovacích sezeních a jak přistupujete k individuálním potřebám klientů?

Lidé jsou obecně často zvyklí řešit vše hlavou, rozumem a nepřikládat pozornost tomu, jak se v tom cítí nebo budou cítit. Neseme si to ze školy i výchovy – Prostě to udělej! Nebreč! Zmiz!

Dojít k cíli, který si vytvoříme jen rozumem, nemusí být nakonec vůbec příjemné. Můžeme se tlačit do něčeho, co si myslíme, že pro nás bude nejlepší, a niterně potlačovat impulzy, které říkají: Ne, tohle ne. Impulzy, které možná za ty desítky let už ani neslyšíme, protože jsme je, kvůli zapadnutí do společnosti a poslušnosti, co se má a nemá, úplně potlačili.

Aby byl člověk opravdu vnitřně a dlouhodobě šťastný, musí tam být i potvrzení z nitra. A to je to, jak pracuji s klienty v koučinku. Kromě rozumu přivádím do vědomí i nitro.

Z koučinku se mnou někteří klienti s oblibou přecházejí k práci s dechem, koncentrací, na cestu k sobě – jak naslouchat svému nitru, chytat ty impulzy, aniž by je k tomu musel někdo vést. Stávají se pak více vědomějšími sami sebe.

Můžete více popsat váš workshop „Zvyšování odolnosti vůči stresu“ a jaké konkrétní dovednosti z něj mohou účastníci získat?

Tento workshop je moje srdcovka. Poskládala jsem ho na základě znalostí o fungování mysli, emocí, těla, z dechových technik a her aplikované improvizace.

Skrze principy všímavosti a práci s dechem učím, jak podpořit vnitřní klid, radost a zvýšit odolnost vůči stresu.

Každá emoce je totiž provázena specifickým způsobem dýchání. Když jsme naštvaní, naše dýchání se zrychluje. Když cítíme smutek, náš dech je mělký. A když prožíváme štěstí, dýcháme hlouběji. Tím, že dokážeme ovlivnit svůj dech, můžeme také změnit to, jak se cítíme, nebo změnit naše emoce.

Klienti často odchází nadšení, že se naučili a hlavně v reálných situacích natrénovali dechové techniky, díky kterým dokáží eliminovat například výbuch hněvu nebo se vzchopit k akci a aktivovat tělo ze strnulosti a pocitu bezmoci.

Jaký význam přikládáte pravidelné meditační praxi a jak tato praxe pomáhá vašim klientům v jejich osobním rozvoji?

 Osobně praktikuji meditaci každý den, nejčastěji ráno. Předchází tomu ale ještě studená sprcha, kde už praktikuji práci s dechem, očistné techniky, které pročistí a promasírují dýchací cesty a podle toho, kolik mám času, se věnuji tělu, dechu, mantrám a zakončuju meditací.

Skrze práci s koncentrací a meditací se klient stává klidnějším, vnitřně silnějším, vzniká nadhled a vyrovnanost. Stává se více vědomějším sebe, což posiluje sebevědomí a s tím související větší hlídání si vlastních hranic.

Můžete sdělit, jakým způsobem jógová a meditační praxe pomáhá lidem znovu se naladit na svůj vnitřní kompas a intuici? 

Vnitřní kompas a intuice jsou v každodenním životě člověka často přehlušeny myslí a neustálým poklusem za něčím, z čehož jsme často ve stresu a v takové vnitřní tenzi, až nás z toho můžou bolet záda nebo hlava.

Je potřeba se zastavit hlavně mentálně a současně uvolnit tenzi v těle. Správně vedená jóga pracuje s uvolněním těla a dechem, který zklidňuje mysl a emoce.

Fyzicky i psychicky uvolněný člověk se stává všímavějším a citlivějším k tomu, co se v něm odehrává. Zvyšuje svou četnost zachytávání impulzů, které přicházejí z těla a nitra. Probouzí se jeho kreativita a přicházejí nápady a vize, které by horko těžko poskytla zaneprázdněná mysl.

Jaké jsou podle vás klíčové výhody, které přináší seberozvojové programy a retreaty a jak tyto aktivity ovlivňují životy účastníků?

Každý potřebujeme odpočívat a současně také vnitřně růst. Bez odpočinku se ženeme do vyčerpání a bez růstu nám chybí smysl. Za předpokladu, že si vyhradíme delší časový úsek pro odpočinek a spojíme to i s něčím, co obohatí náš seberozvoj, dodáváme potravu nejen pro tělo a psychiku, ale i pro duši.

Na svých retreatech pak často slyším účastníky říkat: „Jo, to je ono, to jsem fakt potřeboval(a).“ Oni se zastaví, otočí pozornost od každodenních povinností, úkolů a nedorozumění, jen k sobě. A v tomto nastavení jsou pak schopni si více uvědomovat své vnitřní procesy, reflektovat, a třeba i zvážit či rovnou udělat nějaké změny.

Jaké jsou specifické výzvy, kterým čelíte při práci s klienty na jejich cestě k hlubšímu sebepoznání a sebeprojevení?

To krásně navazuje na ten čas po programech a retreatech. Né každému stačí odjet na týden pryč, zamyslet se a pak sám(a) přeskupit vše kolem sebe a v sobě k obrazu svému.

Právě tady vstupuji do života klientů na bázi dlouhodobé spolupráce. V roli kouče je podporuji, aby si přišli na to, co je pro ně nejlepší, co a jak je potřeba udělat. Pracujeme s motivací a posilováním uvědomování si širšího kontextu jejich témat, což vede k posílení sebevědomí, smysluplnosti a motivace.

V roli učitele vedu klienty k hlubšímu navázání kontaktu sám se sebou. Nazývám to „Cesta k sobě“ – učím techniky k posílení všímavosti, prožívání sebe a přítomného okamžiku, zklidnění mysli atd. Přínosy se pak prolínají v pracovním i osobním životě, a díky větší citlivosti také v intimitě.

Máte nějaké speciální programy nebo aktivity zaměřené specificky na ženy? Jaký důraz kladete na prohloubení jejich citlivosti?

Celistvě uvolněná žena, tedy fyzicky, mentálně i emočně, se stává sama sobě zdrojem potěšení. Je citlivější, laskavější, kreativnější, vášnivější, divočejší.

V několikadenním retreatu, který jsem nazvala „Ke kořenům a smyslnosti“, provázím ženy skrze principy Tantra jógy, všímavosti, práce s dechem a vědomého pohybu.

Žena se tak hluboce napojuje na své tělo, smysly a intenzivnější prožívání.

Ráda pracuji se ženami i na individuální bázi.

Jakou radu byste dala lidem, kteří se chtějí začít věnovat meditaci nebo józe, ale neví, jak začít?

Zajděte si vyzkoušet různé druhy jógy a vyberte si tu, ve které je vám aktuálně dobře. Časem se to může změnit a je to naprosto v pořádku. Osobně jsem ve dvaceti začínala s dynamickou Ashtanga jógou a ve třiceti přesedlala na jemnější Hatha jógu, kterou i vedu na lekcích.

A toužíte-li po hlubší práci, jste zvídaví, hledáte odpovědi na nejrůznější otázky o životě, sobě a o tom, co vás převyšuje, ráda poskytnu směr a vedení, naučím pokročilé koncentrační a meditační praxe, doporučím odbornou literaturu.

Na závěr bych vás požádala o konkrétní radu pro osoby, které chtějí najít větší spokojenost ve svém osobním i profesním životě, ale nejsou si jisté, jakým směrem se vydat. Jaké první kroky by měly podniknout na cestě k sebepoznání a sebeprojevení?

Každý jsme jiný, máme jiný temperament a zkušenosti, a proto může každého táhnout něco jiného. Následujte, kam vás to vede, a nenechte se zmást, že pro Alenu je skvělé zrovna tohle… Její „tohle“ vám totiž vůbec nemusí vyhovovat. A je to naprosto v pořádku. Vy nejste Alena, vy jste vy.

Chcete se více projevit? Něco nového se naučit? Po čem vy to vlastně konkrétně toužíte?

A zamyslete se, jestli chcete spíše poradit nebo si na věci přicházet sami?

Až budete mít představu toho, co chcete, tak taky budete vědět, jestli je pro vás lepší mentor nebo psychoterapeut, kouč, učitel jógy a meditace nebo např. arteterapie či jiné formy sebevyjádření.

Pak si vyberte své učitele. A kromě rozumu (referencí, ceny atp.) nezapomeňte do rozhodování přizvat i vnitřní pocit:

Jak se s ní(m) cítím? Ladíme? Je mi inspirací?

Držím vám palce!