V dnešním příspěvku vám přinášíme rozhovor s Marií Hlaváčkovou, zkušenou asistentkou vrcholového managementu, která se této profesi věnuje již přibližně dvě desetiletí. Během své kariéry prošla různými firemními prostředími – od polygrafie a retailu přes bankovnictví a IT až po farmacii – a dnes působí jako asistentka členky představenstva Komerční banky. V rozhovoru Marie otevřeně mluví o své profesní cestě, schopnosti přizpůsobovat se změnám i o vlastnostech, které považuje za klíčové pro práci po boku vrcholového managementu. Přibližuje také svůj pohled na zvládání stresu, důležitost důvěry v pracovních vztazích a hledání rovnováhy mezi náročnou kariérou a osobním životem.
Již přibližně dvacet let pracujete jako asistentka a dnes působíte jako asistentka členky představenstva Komerční banky. Jaká byla vaše cesta k této profesi a co vás na ní udrželo tak dlouhou dobu?
Na asistentské pozici jsem začínala jako asistentka majitele firmy v polygrafii, kam jsem přišla z letiště, asi po 4 letech jsem se přemístila do korporátní holandské společnosti Ahold a od té doby jsem v korporátu už zůstala, z Aholdu jsem putovala do ČSOB, kde jsem prozatím působila profesně nejdéle, z ČSOB jsem se posunula do kanadské společnosti CGI IT, z IT jsem přešla do německé farmaceutické společnosti Stada a ze Stady se mi podařilo opět navrátit do bankovnictví, kde jsem prozatím již přes 3 roky na pozici asistentky členky představenstva v Komerční bance, musím uznat, že bankovní prostředí mi vyhovuje po všech zkušenostech nejvíce, tam se cítím nejlépe, vyhovuje mi i pevný řád a jasná pravidla.
Vystudovala jste obor hutnictví, přesto se vaše profesní dráha vydala úplně jiným směrem. Co vám tato zkušenost ukázala o plánování kariéry a o tom, jak moc se může náš život od původních představ změnit?
Neplánovala jsem budoucnost ve 14 letech, kdy jsem si vybírala, co budu studovat, dnes vidím, jak je v podstatě nemožné, aby děti vědomě rozhodovaly o svých dlouhodobých plánech, mně se naskytla příležitost jít studovat hutnictví, neboť moje starší sestra již na stejnou školu docházela. A protože jsem byla „porevoluční“ dítě, měla jsem už možnost jít do 9. ročníku ZŠ, ale rodiče mi tehdy řekli, ať nepočítám s tím, že se budu chodit bavit jako moje starší sestra, když zůstanu na základní škole, to v podstatě rozhodlo. 🙂
Během kariéry jste prošla bankovnictvím, IT, automotive, farmaceutickým prostředím i marketingem. Co vám střídání různých oborů a firemních kultur přineslo a v čem vás nejvíce profesně posunulo?
Ač jsem vždy byla na stejné pozici, v každém odvětví a společnosti to fungovalo jinak, vždy si s každou prací zvykáte na nové prostředí, nové aplikace, nového šéfa, dokud nezačnete s konkrétní osobou spolupracovat, absolutně netušíte, s kým máte tu čest a zda se Vám podaří navázat ten správný pracovní vztah, aby fungovala i jistá „chemie“, což se ani na několikahodinovém pohovoru nepozná. 🙂
Např. marketing a obchod je velmi progresivní a z mého pohledu i bojovné prostředí, mně vyhovuje spíše stabilnější prostor. Rozšířila jsem si obzory a utřídila jsem si priority s nabývajícími zkušenostmi a zřejmě i s přibývajícími lety.
Co podle vás dnes skutečně znamená být dobrou asistentkou vrcholového managementu? Které schopnosti nejsou na první pohled vidět, ale ve skutečnosti jsou pro tuto profesi zásadní?
Vnitřní klid a přesvědčení, že vše se dá nějak zařídit, neznám slovo nejde, neumím, není možné atp., pokud zrovna nenarazíte na IT bariéry, kde to systém vyloženě nedovolí.
Každý nový úkol je svým způsobem i výzva, nic není stabilní, v práci ani v životě. V podstatě má pro nás každý nový den nějaké překvapení. 🙂
Práce po boku členů vrcholového managementu pravděpodobně znamená rychlé tempo, změny plánů i vysokou míru odpovědnosti. Jak jste se během let naučila pracovat se stresem a zachovat si nadhled ve vypjatých situacích?
Tempo vrcholového managementu je nekompromisní, jsou pro mě obrovskou inspirací a rozhodně bych se cítila nemístně, pokud bych si měla stěžovat na přílišný tlak a stres, je nutné se přizpůsobit. V opačném případě není možné tuto profesi vykonávat.
Asistentka často musí předvídat, organizovat a myslet několik kroků dopředu. Dá se podle vás tato schopnost naučit, nebo musí mít člověk určité osobnostní předpoklady?
Od každého trošku, dlouhodobá spolupráce z mého pohledu může být svým způsobem dokonalá nebo se k dokonalosti alespoň velmi přiblížit, máte-li zpětnou vazbu, ale zároveň považuji za nutnost vyhodnotit, zda vše správně funguje i bez ní. Oboustranná důvěra je pro mě hodnota, kterou je nutné si hýčkat a o to se snažím.
Sama o sobě říkáte, že jste otevřená, komunikativní, přátelská a pokud vás něco zaujme, jdete do hloubky. Jak velkou roli podle vás hraje osobnost člověka v profesním úspěchu a které vaše vlastnosti vám v kariéře pomohly nejvíce?
Smysl pro detail, rychlost, efektivita, schopnost přizpůsobit se, být empatická, pracovitá a spolehlivá. Když to situace vyžaduje, reagovat i mimo pracovní dobu, být tzv. ve střehu. 🙂
Na svém LinkedIn profilu máte myšlenku, že nikdy není nic definitivní a že kdykoliv můžeme změnit prostředí, profesi nebo vlastní cíle. Do jaké míry jste se touto filozofií řídila i ve vlastním životě a kdy pro vás bylo nejtěžší najít odvahu ke změně?
Nic není tak těžké a složité, jak se na první pohled může zdát, zachovat si klidnou hlavu a čistou mysl je důležité v každé životní situaci, nejen v práci. Změny k životu patří, ať si je přejeme nebo ne a je nutné se s nimi smířit, přijímat je s pokorou a reagovat na ně s rozvahou, každý krok do neznáma nás někam posouvá.
Velkým tématem je pro vás zdravý životní styl, cvičení, strava, kvalitní spánek i vyvážený poměr mezi prací a osobním životem. Daří se vám tuto rovnováhu skutečně udržovat, nebo je to spíše neustálé hledání správného nastavení?
V tomto jsem se zdárně našla, mám ráda svůj harmonogram a dodržuji pravidla, která jsem si v životě nastavila, ať už se to týká pravidelného pohybu, vyvážené stravy a všech dalších aspektů, které mi dodávají vnitřní sílu a klid na duši, abych byla v rovnováze a zároveň se cítila dobře i fyzicky.
Zmínila jste, že máte často pocit, že máte málo času. Jak dnes pracujete se svým časem a prioritami? Změnil se váš pohled na to, čemu chcete svůj čas věnovat, s přibývajícími zkušenostmi?
Velmi bych si přála mít více času sama pro sebe, což by ale znamenalo nutnost kratší pracovní doby a to není možné, některé záležitosti tak musí počkat na víkend nebo na dovolenou.
Žijete mimo Prahu a za prací dojíždíte. Zároveň máte ráda přírodu, procházky se psem, vlastní klid a prostor. Jak důležité je pro vás mít vedle pracovního života také prostředí, ve kterém můžete úplně vypnout?
Jednoznačně velmi důležité, jsou dny, kdy umím upozadit veškerou elektroniku včetně telefonu, záměrně neuvádím „zcela odložit“, neboť téměř neustále něco zajímavého poslouchám, různé rozhovory na rozličná té mata jsou mojí velkou vášní, mám potřebu mít přehled v mnoha sférách.
Kdybyste dnes mohla něco vzkázat své mladší verzi na začátku profesní i životní cesty, co byste jí řekla?
Určitě „nespěchej“. Ale v podstatě jsem v souladu s tím, jak se skutečnosti udály, však minulost je daná a neměnná, soustředím se na přítomný okamžik, blízkou budoucnost a těším se další životní výzvy.
