V dnešním příspěvku vám přinášíme inspirativní rozhovor s Elizabeth Bérešovou Bartlovou, digitální nomádkou a online asistentkou, která se nebála opustit jistotu státního zaměstnání a vydat se na cestu vlastního podnikání. Elizabeth pomáhá podnikatelům s administrativou, technickým zázemím i marketingem a svou práci vnímá jako skutečné naplnění – ne jako nutnost. V našem rozhovoru se dozvíte, jak překonala počáteční obavy, co pro ni znamená „žít svůj nejlepší život“ a proč věří, že kdokoliv z nás může žít ve svém vlastním kouzelném světě.
Můžete se našim čtenářům představit? Co vás přivedlo k rozhodnutí opustit stabilní zaměstnání ve státní sféře a vydat se na cestu digitálního nomáda?
Jmenuji se Elizabeth a jsem digitální nomádka. Tenhle pojem už je v dnešním světě poměrně známý, i když si možná více dokážete představit pod pojmem online/virtuální asistentka. Já to slovo „virtuální“ teda nemám moc ráda, takže ho ani nepoužívám. Svou práci totiž vnímám hodně reálně.
Funguji jako pravá a často i levá ruka podnikatelů, kteří potřebují ulevit od administrativy, nebo jednoduše nemají prostor učit se nové systémy a nástroje, které jsou pro jejich byznys nevyhnutelné. Někdy se jedná o marketing, jindy o zákaznickou podporu, nebo technické zázemí.
Pracovat svobodně, s možností volby a bez neustálého tlaku byl vždycky můj sen. Dlouho jsem ale nevěděla, jakou cestou se vydat a jak tenhle sen zhmotnit v realitě.
Úplně upřímně. Sama jsem ještě na začátku roku 2025 ani netušila, že práce digitální nomádky vůbec existuje. V lednu jsem zůstala poprvé v životě doma s antibiotiky a už po pár dnech mě polehávání přestalo bavit. Začala jsem proto hledat možnosti, v čem bych se mohla rozvíjet, a narazila jsem tak na úžasný kurz pro začínající online asistentky.
Díky němu jsem si postupně našla první klienty, pro které jsem pracovala po večerech, souběžně se svým zaměstnáním na úřadě. Když mi pak v létě 2025 přišla nabídka na větší spolupráci, řekla jsem ANO. Dala jsem výpověď a vydala se na cestu vlastního mini byznysu.
Právě představa, že by se práce mohla stát něčím, na co se budu těšit, byla tím hlavním momentem k tomuto rozhodnutí.
Jak vypadal váš přechod z „jisté“ práce do světa podnikání? S jakými obavami a výzvami jste se musela vypořádat?
Žádný přechod do neznáma není úplně jednoduchý a ani u mě tomu nebylo jinak. Samozřejmě jsem přemýšlela i nad možnými negativy, ale nebylo jich tolik, aby mě to zastavilo.
V životě se řídím heslem, že když něco nezkusím, nikdy nezjistím, jaké by to mohlo být.
Začátky práce z domova pro mě, políbenou kancelářským režimem, nebyly vždycky jednoduché. Bylo potřeba nastavit si vlastní rytmus, nenechat se strhnout prokrastinací nebo nekonečnými domácími povinnostmi. Zároveň jsem se ale učila hledat balanc. Vytvořit si místečko jak na soustředěnou práci, tak i na malé chvíle pro sebe.
Podnikání je jiný svět než zaměstnání. Hlídání odvodů a daní, neustálé vzdělávání, hledání klientů, nastavování ceny i práce na vlastní propagaci. Uvědomila jsem si, že je nutné dělat tyhle věci správně hned od začátku, protože digitální stopa, kterou po sobě zanecháváme, už s námi zůstane.
Co pro vás znamená „žít svůj nejlepší život“? Jak by jste ho definovala a jak poznáte, že jste na správné cestě?
To je krásná otázka. Tu větu mám moc ráda a často ji používám jako připomínku vděčnosti za to, kde se aktuálně nacházím. Za to, že vůbec můžu prožívat to, co žiju, protože vím, že nic na světě není samozřejmost. Kromě času, který plyne a nezastavuje se.
Znamená to pro mě být sama sebou v jakékoliv situaci. Obklopovat se lidmi, se kterými se cítím dobře, dovolit si říkat ano, ale i ne. Každý večer usínat s pocitem, že dnešní den stál za to, a s otevřeností k tomu, že ten další může přinést mnohem víc.
Krůček po krůčku si plnit všechny své sny a osobní cíle, bez tlaku na dokonalost.
Tohle jsou pro mě ty nejdůležitější momenty, které definují ~ žít svůj nejlepší život.
A jak poznám, že jsem na správné cestě? Hodně spoléhám na intuici. Když převažují pozitivní pocity nad těmi negativními a když cítím vnitřní klid. Často si vizualizuji tu cestu a jak by mohla moje realita vypadat. Pokud se v té představě cítím dobře, vím, že jdu tím správným směrem.
Říkáte, že jste se zamilovala do své práce. Co konkrétně děláte jako digitální nomádka a v čem spočívá vaše pomoc podnikatelům?
Moje práce je hodně pestrá, a právě to mě na ní baví. Nezastávám jednu konkrétní roli, ale přirozeně se pohybuji napříč oblastmi, které jsou pro online byznys důležité. Zároveň se postupně nacházím v tom, kde mám největší přínos a kde dokážu klientům pomoci nejvíc.
V praxi se starám například o backoffice administrativu – fakturaci, platby, správu kalendáře, organizaci eventů nebo rozesílky e-mailů. Věnuji se také zákaznické a technické podpoře, což zahrnuje například správu webových stránek, integraci nástrojů a systémů nebo technické nastavení online projektů.
Dále se postupně zdokonaluji v oblasti marketingu – správa sociálních sítí, střih videí nebo práce s reklamami v prostředí Meta Ads.
Jak konkrétně pomáháte podnikatelům „zprocesovat jejich vize“? Můžete uvést příklad z praxe?
Každý z nás má přirozeně silné stránky a oblasti, ve kterých se cítí nejlépe. 🙂
Moji klienti mají jasné vize a spoustou nápadů, ale už pro ně není jednoduché všechno zhmotnit do konkrétních kroků a funkční reality.
V takovou chvíli jsem tu já. Nejprve si vyslechnu jejich představu a snažím se pochopit, jak by jejich podnikání mělo fungovat. Nejenom teď, ale hlavně dlouhodobě. Poté navrhuji řešení, která dávají smysl.
Může jít například o vytvoření jednoduché webové stránky, nastavení základních automatizací nebo pomoc s propagací konkrétní služby, produktu. Následně se starám o to, aby celý systém fungoval, byl přehledný a udržitelný. Zároveň přicházím s vlastními návrhy na možná vylepšení, která mohou podnikání postupně posouvat na next level.
Jaké jsou největší výhody a naopak výzvy práce digitálního nomáda? Co vás překvapilo nejvíc?
Největší výhodou téhle práce je pro mě svoboda. Možnost plánovat si vlastní kalendář, pracovat odkudkoliv, kde mám notebook a připojení k internetu, a rozhodovat o tom, kolik práce si na sebe vezmu. Velkou přidanou hodnotou je i komunita lidí, se kterými se v online světě potkávám. Zatím jsem se setkala hlavně s podporou, otevřeností a ochotou si navzájem vypomoci. V online komunitě proudí fakt silná vlna vzájemné podpory.
Na druhou stranu má tahle práce i své výzvy. Pro mě je to hlavně nutnost na sobě neustále pracovat a posouvat se dál. Profesně i osobně. Osobně to pro mě bylo důležité třeba v tom, že jsem se naučila většímu klidu, dát si čas na odpovědi a rozhodnutí, jednat s chladnou hlavou. Pro mě osobně je velkým tématem a výzvou také odpočinek, který se stále učím brát jako důležitou součást práce a ne jako slabost.
Co mě ale asi překvapilo nejvíc, je to, kolik práce, času a energie se skrývá za kvalitním online obsahem. Ať už jde o e-book, kurz nebo jiný digitální produkt. Často vidíme jen výsledek, ale málokdo si dovede vůbec představit, kolik kroků, rozhodnutí a ladění je za tím schovaných. A i když dnes do tvorby výrazně vstupuje AI, pořád platí, že pokud má něco fakt stát za to, nejde to dobře vytvořit ze dne na den.
Zmiňujete se o tom, že „kdokoliv může žít v kouzelném světě Harryho“. Co tím myslíte a jak tuto filozofii aplikujete ve svém životě?
Myslím to tak, že cokoliv na světě je možné. Cokoliv si vysníme, se nám může dřív nebo později zhmotnit do reality. Samozřejmě to není jen o přáních, ale i o práci na sobě a vlastním vnitřním nastavení, které funguje jako magnet.
Kouzlo toho „magického světa“ spočívá i v tom umět se zastavit, být vědomě tady a vnímat, poslouchat své myšlenky. To, co vyzařujeme, totiž často přitahujeme zpátky.
S touhle filozofií souzním proto, že jsem se o její skutečnosti sama několikrát přesvědčila. Jeden příklad z mého pracovního života: na začátku mé cesty digitální nomádky jsem si napsala do sešitu, jaký by měl být můj ideální klient. Nepřišel hned, ale po čase se objevil a vlastně byl ještě mnohem lepší, než jsem si vůbec dokázala představit.
Já si přeji hodně a často. Někdo tomu říká náhoda, já už ale na náhody nevěřím.
Když si něco opravdu přejeme, jsme už na začátku svého malého kouzla. A zbytek se začne skládat postupně.
Jak jste došla k uvědomění, že práce nemusí být zdrojem stresu, ale může být „úžasnou každodenností“? Jaká byla vaše cesta k této změně myšlení?
Tohle uvědomění přišlo vlastně hned na samém začátku, kdy jsem se této práci začala naplno věnovat. Nebyla to žádná dlouhá nebo komplikovaná cesta, spíš moment, kdy do sebe věci přirozeně dosedly.
Sedím si jednoho dne ve své pracovně doma, usmívám se a říkám si, že si už nepotřebuji hledat jinou práci, protože mám svou vlastní pracovnu. Tenhle moment beru s nadsázkou, ale zároveň s velkou vděčností. Je to moje první soukromá kancelář, prostor, kde mám všechny své oblíbené věci, kde vypiji několik káv denně a kde projdu tolik různých příběhů a online setkání.
Přestala jsem se každou neděli stresovat z toho, že v pondělí musím zase do práce. Místo toho se těším na to, až se probudím a začne mi pracovní den. A právě v tomhle pro mě spočívá ta „úžasná každodennost“.
Jaké konkrétní kroky byste doporučila lidem, kteří uvažují o podobné změně, ale bojí se udělat první krok?
V první řadě bych doporučila přestat se bát. Strach je totiž často to, co nás drží nejvíc zpátky. Ne proto, že by byl na místě, ale proto, že nás začne paralyzovat dřív, než vůbec uděláme první krok.
Důležité je také nenechávat rozhodnutí na zítra nebo na později. Čekání na ideální chvilku většinou znamená jen to, že se nic nestane. Pokud máte pocit, že vás to táhne určitým směrem, zkuste se mu otevřít a začít malými krůčky.
Nemusíte hned měnit celý život. Stačí se začít zajímat, hledat informace, číst, ptát se lidí, kteří už podobnou cestou prošli, a vzdělávat se. Najděte si cestičku, ty jsou všude kolem nás. Cokoliv je možné.
A poslední, možná to nejdůležitější, je začít pracovat i se svým vnitřním nastavením. Když si budeme opakovat, že to nezvládneme, tělo i hlava se tomu přizpůsobí. Ve chvíli, kdy si dovolíme uvěřit, že to zvládnout můžeme, se začnou objevovat i konkrétní řešení.
Jak si organizujete pracovní den a udržujete produktivitu při práci online? Máte nějaké osvědčené postupy nebo nástroje?
Organizace dne je pro mě hodně o rovnováze. Všechno si už zapisuji do sdíleného kalendáře s manželem, máme jich hned několik a jsou barevně rozlišené. Díky tomu mám na první pohled jasno, kdy pracuji a kdy je prostor na společný čas nebo jiné aktivity.
Mezi jednotlivými činnostmi se zároveň snažím nechat si alespoň malý prostor na vydechnutí a zastavení se.
Nejsem úplně ranní ptáče, takže s prací většinou začínám mezi osmou a devátou hodinou a často končím až večer. Když mi to vyjde, ráda si dopoledne zajedu na snídani a kávu do kavárny a pracuji odtud, ale produktivitu dnes už zvládnu v pohodě udržet i doma.
Hodně se snažím poslouchat své tělo. Když cítím, že potřebuji od počítače pauzu, jdu se projít s pejskem. Když mám hlad, dám si něco dobrého. A když mi není dobře, práci si klidně přesunu na později nebo na jiný den. Vím, že když tohle nerespektuji, stejně většinou nevytvořím nic kvalitního.
Pro každého funguje něco jiného. Důležité je najít si systém, ve kterém se člověk cítí dobře a který je dlouhodobě udržitelný.
Jaké jsou podle vás klíčové vlastnosti nebo dovednosti, které potřebuje člověk k úspěšnému online podnikání a životu digitálního nomáda?
Pro mě je to hlavně nebát se být vidět (i když je to něco, co se sama stále učím) a zároveň mít odvahu občas trochu zariskovat. Digitální nomádi nemusí umět všechno. Důležitější je chuť se rozvíjet, dělat chyby a pak to zkusit znovu a lépe.
Velkou roli hraje i flexibilita. Ta je ale v dnešní době už poměrně přirozená, protože pracovat můžeme téměř odkudkoliv. Klidně i z auta.
Zároveň je důležité být pokorný, ale mít nastavené vlastní hranice, přes které už nepůjdete. Bez nich se může online práce velmi rychle přelít do osobního života.
A v neposlední řadě je to zodpovědnost a disciplína. Umět si efektivně uspořádat čas a rozložit práci tak, aby dávala smysl a jednotlivé aktivity se zbytečně nepřekrývaly.
Pokud byste mohla dát jeden hlavní vzkaz nebo radu našim čtenářům, kteří přemýšlejí o změně, ale váhají – co by to bylo?
Pokud bych mohla dát jeden hlavní vzkaz, bylo by to nebát se začít dřív, než se budete cítit stoprocentně připravení. Ten pocit nejspíš stejně nikdy úplně nepřijde.
Změna nemusí znamenat okamžitý skok do neznáma. Často stačí udělat první malý krok a dát tomu čas. Naslouchat sobě, svým pocitům a tomu, kam vás to táhne.
A možná si hlavně uvědomit, že největší risk někdy není změna samotná, ale zůstat stát na místě tam, kde se necítíme dobře. Každá cesta má své vlastní tempo a je v pořádku jít po ní po malých krůčcích.
