Dnes vám přinášíme inspirativní rozhovor s Terezou Derkačovou, mentální koučkou, podnikatelkou a ženou, která svou prací pomáhá lidem objevovat vlastní autenticitu, vnitřní sílu a odvahu ke změně. Tereza je zakladatelkou přístupu, který staví na hlubokém naslouchání, práci s hodnotami a sebepoznáním skrze nástroje jako je Human Design nebo tzv. Trenažér odvahy. V našem rozhovoru se s námi podělila nejen o svou osobní cestu a zkušenosti, ale i o praktické tipy, jak se v dnešním uspěchaném světě znovu napojit sám na sebe a žít život, který skutečně dává smysl.
Můžete se našim čtenářům představit? Jaká byla vaše cesta k mentálnímu koučování a co vás přivedlo k této profesi?
Jsem především člověk 😊 Pak jsou zde životní role jako maminka, manželka, majitelka firmy a koučka. Nikdy jsem v ničem zásadně nevynikala, až na jednu věc, uměla jsem naslouchat lidem a vidět situace v klidu a z nadhledu. Z nějakého důvodu jsem cítila vnitřní sílu pro změny u ostatních. Vždy mě to táhlo k psychologii, kterou jsem také studovala, ale bohužel nedokončila. Občas vás život zavede jinam a vy musíte přepnout na mód přežití. Pak ale přišla stabilita, před 30.rokem. Pevný vztah, syn, pracovní svoboda, a já se chtěla posunout dál. A tak jsem šla. Začala jsem ročním kurzem psychologie, následoval MŠMT kurz na Mindset Academy Prague u Dr.Černohorského a následně 10 měsíců na škole Human Coaching se skvělým Romanem Försterem, MCC. A můj život začal dávat ještě větší smysl.
Co konkrétně znamená „hledání autentičnosti“ a proč je to podle vás tak důležité v dnešní době?
Podle mě se na tenhle svět narodíme ve své jedinečnosti, ale od prvního dne jsme utvářeni něčím, co vlastně není až tak naše. A tak se nabalují vrstvy. Prostředí, hluk zvenčí, názory, trendy, pravidla, tlaky. Proto je podle mě důležité vrátit se k sobě, sundat masky. Začít stavět svůj život na svých základech. Tam podle mě začíná autenticita.
Jak definujete osobní svobodu a jakým způsobem pomáháte lidem ji dosáhnout?
Osobní svoboda pro mě znamená možnost volby v souladu se sebou. Ne podle toho, co bych měla, ale podle toho, co mi dává smysl. A jakým způsobem pomáhám lidem tohoto dosáhnout? Především chci znát co chtějí. Kdyby neexistovaly žádné strachy, co by si ve svém životě skutečně přáli a co by je dělalo šťastnými. Nacházíme jejich hodnoty a otevíráme prostor pro nová rozhodnutí. Tam začíná svoboda.
Můžete nám přiblížit, co je to Human Design a jak tento nástroj využíváte ve své práci s klienty?
Klasický význam Human designu si každý najde na internetu. Pojmu to trochu svými slovy. Human design je mapa naší jedinečnosti, to s čím jsme se narodili, naše dary, talenty, ale také například tendence. Ukazuje nám v čem jsme pevní a v čem jsme ovlivnitelní zvenčí. Jakým způsobem je pro nás přirozené se rozhodovat. Ve své práci ho využívám jako nástroj k efektivitě, kdy mohu klienta (pokud souhlasí) řekněme rychleji poznat, jakým způsobem s ním pracovat. Mám pár klientů, kteří mě oslovili na základě Human designu a stavíme naše koučování právě na něm. Přiznám se, že výsledky jsou někdy až neuvěřitelné.
Co je „Trenažér odvahy“ a jak funguje v praxi? Můžete uvést konkrétní příklad jeho použití?
Trenažer odvahy je osvědčená metoda, kdy se například klientovi nedaří vykonávat nějakou pro něj důležitou aktivitu, a to z důvodu strachu a nebo něčeho iracionálního, co nedokáže pojmenovat. Často to může být způsobeno i něčím, co si zažil dříve předtím a „zklamal“. Trenažer odvahy je takové zpomalení kritického okamžiku, kdy se klient zastaví a nejde dál. Pomocí vizualizace pojmenujeme myšlenku a jaký pocit v klientovi vyvolává, dáme mu tvar, teplotu, barvu, váhu. Klient poté se strachem zůstane a řekněme, že se s ním tak trochu spřátelí. Následně pokračujeme vizualizací odvahy, kdy je aktivita vykonána již bez strachu do zdárného konce. Nejde o to strachu se zbavit, ale najít v sobě odvahu ho překonat. To je podstata.
Jak poznáte, že má člověk problém s omezujícími přesvědčeními, a jakým způsobem mu pomáháte se jich zbavit?
Omezující přesvědčení se většinou poznají podle častého používání spojení jako „Takhle bych to měl/a dělat“, „Takhle je to správné“, „Jinak to nejde“ a další tomu podobné. Lidi to omezuje dělat to, co chtějí. Patří sem samozřejmě i sabotéři mysli. Jsou to vše hlasy, které nejsou naše. Tohle vše zviditelníme, dáme jim jména a zkoumáme, co je za nimi. Opět nejde o to, se jich zbavit, ale především si je uvědomit a naučit se vytvořit nový prostor pro pravdu, pro sebe.
Jaké jsou nejčastější strachy a bloky, se kterými se k vám lidé obracejí?
Klienti často přijdou s tím, že jsou nespokojení a vlastně přesně nevědí proč, nebo vědí, ale netuší, jak si s tím poradit. Nebo chtějí něčeho dosáhnout, stagnují a netuší proč. Je za tím mnoho „nevím“, a tady začíná koučování. To k čemu docházíme ve finále nejčastěji je sebehodnota, sebedůvěra a sebevědomí.
Jak důležitá je role hodnot v procesu osobního rozvoje a jak pomáháte lidem je identifikovat?
Osobní hodnoty jsou podle mě jedna z nejdůležitějších věcí, taková naše kotva. Proto standardně začínáme s novým klientem Hodnotovým kompasem, kde se na tyto hodnoty podíváme, pojmenujeme je a klient jim dá vlastní život (význam). Bez hodnot bloudíme, děláme věci, které dávají smysl ostatním a naše štěstí je v nedohlednu. A jak pomáhám je identifikovat? „Kdy jsi skutečně naživu?“ Zároveň, když klientovi naslouchám, hodnoty často rozeznáte velmi rychle, jen nejsme zvyklí se na to vědomě soustředit.
Můžete se podělit o konkrétní příběh transformace klienta, kdy vaše metody výrazně změnily jeho život?
Mám v hlavě jednu 3měsíční spolupráci, kdy klientka na začátku řekla, že má pocit, že její život je jako rychlík, který neřídí ona, ale ostatní. Byla zvyklá „válcovat“ , byla zaměřena na výkon a pochvalu. Dělala pro ostatní i to, co po ní nikdo nechtěl. Cítila potřebu to změnit. Začaly jsme nastavením hranic, kam až chce pustit ostatní, kde to končí. Zaměřily jsme se na to, jak se cítí, jelikož skutečně upozaďovala své pocity. Objevily jsme a pojmenovaly sabotéry a vzorce, které jí v životě již neslouží a začaly tvořit nové. Po 3 měsících jsem na ní byla hrdá, až mě to na našem posledním sezení rozplakalo. Seděl tam člověk, který se naučil říkat „NE“ , rozpoznal a poslechl své pocity, oddělil to, co nebylo jeho, ale ostatních. Hodně makala, to musím uznat a mělo to skvělé výsledky.
Jak vytváříte bezpečný prostor pro své klienty a proč je to tak zásadní pro úspěch koučování?
Je to jedna z nejdůležitějších kompetencí od začátku až do konce. Správný kouč ctí etický kodex a vše co dělá, děla zodpovědně. Přeci jen jsme všichni křehcí. Za prvé beru jako velkou odvahu už jen to, že někdo udělá ten první krok. Tím, že naslouchám, všímám si věcí, ptám se a zároveň nehodnotím a neradím začne vznikat vzájemná důvěra, je to celé postavené na rovnocenném partnerství, nikdo není výš nebo níž a nesmí to být porušeno. Pokud se tak stane, situaci je potřeba ihned vyjasnit a být k sobě otevření.
Jaké jsou podle vás největší výzvy, kterým lidé čelí při hledání své životní cesty v současné době?
Přesycení, tlak na výkon, neustále srovnávání a také paradoxně to, že máme tolik možností, že nevíme kudy jít. Strach udělat chybu. Přitom žádná cesta není definitivní, můžeme se vracet, měnit směr, zkoumat. Jen je potřeba si dovolit hledat, i když to není vždy komfortní.
Jak se vaše vlastní mateřství a podnikání prolíná s vaší prací koučky? Obohacuje to vaši praxi?
Přiznám se, že to, co jsem se naučila je nikdy nejít do extrému a všeho využívat s mírou. Využít toho co umím v určité míře i ve výchově a v přístupech, ale nenechat se tím pohltit. Pro mě je nejdůležitější bezpodmínečná láska a být sama sobě kotvou, aby to syn viděl, nechat mu svobodnou volbu a ptát se, než si s přesvědčením své pravdy vyžadovat totéž po něm.
Co byste poradila čtenářům, kteří cítí, že „nežijí svůj život“, ale nevědí, kde začít s hledáním své autentické cesty? Jaké první kroky by měli podniknout?
Důležité je uvědomění, že když už o tom vědí, mají možnosti. Nic není nemožné, pokud se rozhodnete, tak tam začíná nová cesta. Zahodit předsudky a otevřít dveře něčemu novému, ať už je to kouč, terapeut nebo vydat se na vlastní pěst, je důležité opustit stagnaci. Život se totiž nedá zopakovat.
