V dnešním rozhovoru vám přinášíme inspirativní příběh Edity Arabaszové – odbornice s bohatými zkušenostmi v oblasti financí, HR a osobního rozvoje. Edita, která prošla manažerskými pozicemi v nadnárodních korporacích, dnes stojí za nadačním fondem Odolní na startu, jehož cílem je podpora psychické odolnosti mladých lidí. V našem rozhovoru se s Editou podíváme na její fascinující profesní cestu, přechod od korporátního světa k pomoci druhým a na metody, kterými pomáhá zvládat stres a posilovat duševní zdraví.
Můžete se našim čtenářům představit a popsat svou cestu od financí přes manažerské pozice až k založení nadačního fondu? Co vás k této změně inspirovalo?
Finance a účetnictví jsem vystudovala na VŠE. Ve čtvrtém ročníku jsem se začala rozhlížet po pracovním uplatnění a narazila jsem na americkou poradenskou společnost. Prošla jsem výběrovým řízením a zahájila svou kariéru v oddělení auditu, souběžně s posledním rokem studia. Bylo to úžasné a zároveň nesmírně náročné, obzvlášť pro někoho, jako jsem byla já, kdo měl potřebu pečlivě plnit očekávání ostatních. Po necelých čtyřech letech jsem se vdala a odešla na mateřskou dovolenou. Během mateřské jsme se odstěhovali z Prahy a v roce 2008, kdy bylo dětem 6 a 4, jsem nastoupila jako finanční manažerka do výrobního závodu německého koncernu. Tam jsem působila dalších osm let, postupně si vzala pod křídla i personalistiku a následně jsem celý závod řídila. Když jsem seděla na ředitelské židli, jednoho dne jsem si uvědomila, že jsem sice optimistický a pozitivní tahoun, a že žiju život plný úspěchů a zážitků, ale můj vnitřní prožitek není zdaleka tak zářivý. Zažívala jsem spoustu stresu, pochybností, strachu. Byla jsem vyčerpaná, cítila se osamělá A navzdory všem úspěchům jsem pořád měla nízké sebevědomí. Plíživě se zvyšovala má spotřeba kávy a alkoholu.
V tom okamžiku se objevila v mé soukromé e-mailové schránce pozvánka do amerického on-line ročního rozvojového programu pro ženy. Přihlásila jsem se, absolvovala ho a nic moc se nestalo. Až skoro po dalším půl roce jsem se jednoho dne probudila a věděla jsem, že se mám přihlásit na semináře jednoho z hostů toho programu. A to byl pro mě zlom. Záznamy seminářů jsem poslouchala cestou do práce s z práce a po dvou měsících jsem si všimla, že ta veliká díra, kterou jsem mívala uprostřed hrudníku tam najednou není. Divné. Ke čtyřicátým narozeninám jsem si dala první výcvik u Johna Newtona v USA (víc o něj na healthbeyondbelief.com). Vrátila jsem se domů a téměř okamžitě odstoupila z ředitelské pozice (k hrůze všech mých blízkých, kteří mi říkali, že jsem se asi zbláznila). Začala jsem se soustředit čistě na HR a po půl roce dostala nabídku do jiné společnosti, kam jsem odešla na pozici HR manažerky. To bylo v roce 2016. Až po dalších pěti letech, ještě jedné změně zaměstnání, několika zásadních „jednoho rána jsem se probudila a věděla jsem…“, desítkách dnů výcviků a stovkách hodin seminářů a práce sama na sobě, jsem dozrála k tomu, že chci sdílet s ostatními to, co jsem se naučila. Myšlenka nadačního fondu ale vznikla až o další tři roky později a zase ke mně přišla úplnou náhodou.
Co vás vedlo k tomu, abyste se začala věnovat psychické odolnosti a práci se stresem? Jakou roli v tom hrály vaše osobní zkušenosti?
Byla to právě má vlastní zkušenost z práce na sobě, která vedla k uvědomění, že miliony lidí dělají jednu chybu, pokud jde o stres. Bojují s ním, potlačují ho, snaží se ho zvládnout. Ale co když tímto přístupem všechno jen zhoršují? Co když je mnohem lepší, stres využívat ve svůj prospěch? Místo nekonečného boje zvolit spolupráci? Začít se na něj dívat úplně jinak – jako na nesmírně cennou informaci a naučit se se s ním zacházet tak, aby se mohl z našeho organismu trvale uvolnit. Považuji to za mnohem efektivnější a miluju jak ten proces, tak výsledky, které to přináší – změny ve vnímání, emocích, myšlení a chování.
V čem spočívají hlavní principy psychosomatické práce, kterou učíte, a jak mohou jednotlivcům pomoci zvládat každodenní výzvy?
Psychosomatika je o propojení těla a mysli. Její hlavní prvky jsou totožné se spoustou dalších praxí všude po světě. Celý proces rozděluji do 4 kroků: 1) uvědomit si a přiznat si své myšlenky nebo emoce 2) přenést pozornost do těla a najít fyzické pocity, které jsou s nimi spojené (tyto fyzické pocity představují starý, nezpracovaný stres, usazený v tělesných tkáních) 3) použít dech jako komunikační nástroj s těmito fyzickými pocity (nikoliv k jejich potlačení) 4) použít mysl k vytvoření prostředí, které umožní našemu organismu tento stres uvolnit, aby nás přestal negativně ovlivňovat. Říkám tomu postupu Editace, od slova editovat = měnit, upravovat. Protože pokaždé, když ho použijete, trochu se změníte. Vychází z metody Ancestral Clearing, kterou jsem se naučila právě od výše zmíněného Johna Newtona.
Celý ten postup je vlastně velmi jednoduchý, jen je v něm několik drobných, ale zásadních maličkostí, díky kterým tak dobře funguje.
Jak se podle vás psychická odolnost promítá do pracovního prostředí a jak ji mohou firmy aktivně podporovat u svých zaměstnanců?
WHO (Světová zdravotní organizace) odhaduje, že ročně přijdeme na světě o 12 mld pracovních dní, ano miliard, v důsledku psychických potíží zaměstnanců. A EU předpokládá, že jenom v Eurozóně nás to stojí 600 mld EUR za rok. Takže minimálně se to promítá finančními ztrátami a určitě také neefektivitou práce, komunikace, zhoršenými vztahy atd. Spousta firem se tomuto tématu věnuje, což je skvělé. Využívají k tomu různé formy od benefitních programů, přes flexibilní pracovní dobu, práci s firemní kulturou, přístup k terapeutické péči až po vzdělávací a rozvojové programy. Domnívám se, že nejdůležitější je toto téma otevírat a stavět se k němu jako k zatím nevyužitému zdroji výkonnosti a ziskovosti, nikoliv jako k dalšímu nákladu.
Můžete popsat konkrétní techniky nebo cvičení, které doporučujete pro práci se stresem a budování odolnosti?
Protože vás v tomto článku neumím naučit, jak stres využívat ve svůj prospěch, a díky tomu být víc v pohodě a odolnější, nezbyde mi nic jiného, než se omezit na oblast prevence a zvládání.
Co se týká prevence, určitě je dobré přitahovat mysl více k tělu, ono jí to totiž dělá nesmírně dobře. Jako byste ji vzali do náruče a nechali chvíli spočinout ve svém bezpečném objetí. Zároveň je to pro ni osvěžující. Třeba při tzv. body scan technice po ní chcete, aby jen pozorovala. Je to veliký rozdíl, proti aktivnímu myšlení, kterým je zaměstnaná po zbytek dne. Je to úplně jiná činnost. Dá se to přirovnat k situaci, kdy máte v nohách 30 km po kopcích a konečně si sednete. Uf. To je úleva. Taky jakákoliv další mindfulness cvičení jsou užitečná. Pohyb, příroda a omezení cukru a chemických látek v jídle jsou nepochybně taky top preventivní techniky.
No a v oblasti zvládání já mám moc ráda tzv. čtvercový dech a metodu 54321. Všechno snadno najdete na internetu.
Jakou roli hraje podle vás fyzické zdraví, například otužování nebo pohyb, v celkovém zvládání stresu a osobním růstu?
Samozřejmě zásadní. Jakmile nemáme dobré fyzické zdraví, je mnohem složitější udržet si psychickou pohodu. Když zmiňujete pohyb, myslím, že často zapomínáme na to, že člověk byl stvořen k pohybu, nikoliv k sezení. Když se nehýbeme, celkově nám to nedělá dobře. Co se pohybu týče, nemusíme podávat žádné extrémní výkony, stačí 20-30 min. svižné chůze denně, abyste podpořili své fyzické a duševní zdraví. Potvrzují to nesčetné vědecké studie.
Dokonce můžete využít jakoukoliv pohybovou aktivitu k tomu, abyste si začali vytvářet svou osobní síň slávy, jak tomu říkám. Jsou to záznamy v jakékoliv podobě, které si vedete o svých úspěších. Ale pozor, jen o úspěších. Např. se rozhodnete, že každý den ujdete minimálně 7000 kroků. No a když se vám to povede, tak si večer napíšete, že jste ušli 7 568 kroků. Hurá! Další den se to nepovede, nevadí, nepíšete nic. Ale pak se zase povede a vy si to zapíšete. K čemu to je? Za prvé si vytváříte „důkazní materiál“ o tom, že jste schopní se zlepšovat a zvládnou nové věci (obzvlášť pokud budete zaznamenávat i něco jiného, v čem se chcete zlepšovat, než jen chůzi). Bude se vám to hodit, když se octnete v těžké situaci, kdy o sobě budete pochybovat, nebo kdy před vámi bude nějaká veliká změna. Snadněji se pak ujistíte, že už jste v životě zvládli udělat spoustu změn a dosáhli jste mnoha úspěchů, takže je pravděpodobné, že se vám to povede i tentokrát. Za druhé tím směřujete svou pozornost k pozitivům. Jak známo, kam směřujete pozornost, tam teče vaše energie. Takže se tím vlastně programujete k úspěchu. Možná teď chcete namítnout, že takováto selektivní metoda není v pořádku. Věřte mi, je. Lidská mysl je sama od sebe negativní, aby nás dobře chránila před všemožnými riziky. Takže je úplně v pořádku se cíleně soustředit na pozitiva a tím to celé trochu vyrovnávat.
Otužování je určitě taky prospěšné. Já jsem začala před třemi lety studenou sprchou, moc ji nemám ráda, ale vydržela jsem – ze dvou důvodů. Chtěla jsem přestat být tak nekonečně zimomřivá a hlavně se mi moc líbil ten skvělý pocit, že ještě než jsem vyrazila z domu, tak jsem pro sebe něco udělala. Postupně jsem k tomu přidala ještě 5-10 min cvičení, a to je teprve paráda. Letos jsem si pořídila otužovací sud a od října si dávala ranní koupele – za mě mnohem příjemnější varianta než sprcha. Zároveň je to tak trochu meditace. Když se do té vody ponoříte, ideálně brzo ráno – všude je ticho, většinou i tma a vy jste v tom chladu, vnímáte intenzivně jak své tělo, tak své okolí – je to moc příjemné zastavení.
Co vás přivedlo k facilitaci mastermind setkání pro Expertní Board 21 a co vás na této práci nejvíce naplňuje?
Facilitace mastermind je má další láska. Pro mě je to práce snů – jsem se zajímavými lidmi, učím se při ní, můžu pozorovat, jak díky mastermindu rostou jak členové samotní, tak jejich firmy, zasměju se u toho a dodává mi to energii. A dostala jsem se k ní úplnou náhodou, jak jinak. Jedna známá propojila s někým, kdo dostal zakázku, na kterou neměl kapacitu. Ten člověk mě pak propojil s majitelkou EB 21, stala jsem se členem jedné mastermind skupiny a po roce jsme se dohodli, že začnu facilitovat. Kdo to vymyslel už ani nevím.
Proč jste se rozhodla založit nadační fond Odolní na startu a jaké jsou jeho hlavní cíle a aktivity?
Myšlenka založit nadační fond ke mně přišla právě na jednom mastermind setkání. O přestávce jsem zaslechla kousek nějaké konverzace o neziskových organizacích a za týden mi najednou blesklo hlavou:“Nezisk, to chci dělat“. Bylo to tak silné, že jsem o tom vůbec nepochybovala. Mám děti ve věku kolem 20 let, a tak trochu vidím, co se v té generaci děje. Není mi to jedno. Považuji stav duševního zdraví mladých lidí za celospolečenskou záležitost, nikoliv jen osobní komplikaci. Nedokážu si představit budoucnost naší země postavenou na úzkostných a depresivních lidech. Děsí mě nárůst spotřeby psychofarmak. Vnímám, že v tom tématu můžu být užitečná. Proto jsem to udělala.
Posláním NF je umožnit mladým lidem žít naplno a s radostí, místo psychických potíží, diagnóz a léků. Nemáme však ambice nahradit odbornou péči. Chceme trénovat dovednosti jednotlivců, aby zkvalitnili svůj život, ideálně neměli potřebu odborné péče, nebo ji aktivně podpořili ze své strany.
NF vede skupinové tréninky psychické odolnosti pro lidi ve věku zhruba 15 až 25 let a mají 3 základní obsahové pilíře -1) naučit se využívat stres a další nepříjemné pocity ve svůj prospěch, 2) začít preventivně pečovat o svou mysl, 3) osvojit si techniky pro akutní zvládnutí stresu. Vše je postaveno na psychosomatickém přístupu, tedy využívání propojení mezi myslí a tělem.
Vize pro rok 2030 je dosáhnout nejméně 10.000 absolventů našich tréninků a mít přes 50 certifikovaných trenérů. Tréninky mohou probíhat ve školách (9. tř. ZŠ, SŠ, VŠ) nebo jsou určeny pro veřejnost, v on-line nebo prezenční podobě. Můžou být obecné, nebo zaměřené na konkrétní téma, jako např. sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, úzkosti. Jsou koncipovány jako dlouhodobé – tzn. několik navazujících setkání, která umožní zažít si to, co děláme, mít osobní zkušenost s aplikací v běžném životě, sdílet a ujasňovat si věci. Taky plánujeme prázdninové tábory.
Jako jeden ze zdrojů financování poskytujeme tréninky psychické odolnosti firmám pro jejich zaměstnance.
Jaké jsou největší výzvy, kterým čelí mladí lidé v oblasti psychické odolnosti, a jak jim váš fond pomáhá?
Každý jsme jiný, takže je obtížné a nesprávné generalizovat. Velikou roli rozhodně mají dopady covidové pandemie, náš životní styl, sociální sítě, záplava informací různé kvality na internetu obecně a touha po rychlých a snadných řešeních.
NF učí, jak pracovat sám se sebou, abychom se my sami cítili dobře, abychom uměli zvládnout životní kotrmelce, abychom uměli změnit své chování nebo neužitečné návyky, abychom byli schopni rozvíjet svůj potenciál a zároveň být užiteční pro ostatní. Já ráda říkám, že učíme, jak vycvičit mysl, aby sloužila, ne škodila.
Jaké konkrétní kroky by měl udělat jednotlivec, který chce začít pracovat na své psychické odolnosti, ale neví, kde začít?
Podle mého názoru je třeba si uvědomit, že pokud se nestaráme o svou mysl, nemůžeme očekávat, že bude dobře fungovat. Všichni si čistíme zuby, pereme špinavé prádlo a jezdíme s autem do servisu. Proč? Abychom měli zdravý chrup, čisté oblečení a fungující auto. Ale kolik procent z nás pravidelně pečuje o svou mysl?
Takže já doporučuju začít s údržbou své mysli – jakákoliv meditační či mindfulness technika je na to vhodná. Je samozřejmě nutné počítat s tím, že nestačí jednou za měsíc věnovat 2 minuty plné pozornosti naší snídani (jedna z mindfulness technik). To výsledky nepřinese. Stejně tak se nedá očekávat, že po týdnu budeme schopni spočinout 20 minut v hluboké meditaci. Zásadní je důslednost, pravidelnost a trpělivost. Protože já v oblasti důslednosti pokulhávám, otestovala jsem, že dodržovat něco na 80% taky přináší výsledky a člověk ze sebe sejme stres z nedokonalosti. Zároveň je fajn začít s nějakou drobnou, krátkou praxí, kterou snadno začleníte do svého života a vytvoříte nový návyk. Já osobně miluji Transcendentální meditaci. To už se ale bavíme o nejmíň 40 minutách denně a hlavně o získání správné techniky, osobně, od oficiálního učitele – naučit se jí z internetu nefunguje..
Pokud je to nad vaše síly, můžete třeba začít chodit na Access Bars nebo Kraniosakrální terapie – je to taková extra relaxační „masáž“, která má ale mnohem víc efektů, než se na první pohled může zdát. A možná po pár měsících zjistíte, že to, do čeho se vám předtím nechtělo, nebo to nešlo, je najednou snadné.
Jak se podle vás změnilo vnímání psychické odolnosti a zvládání stresu v posledních letech, zejména v době postpandemické?
Pandemie zjevně přilila olej do ohně již existujícího trendu a díky tomu vynesla tato témata na povrch. Všechny dostupné statistiky potvrzují, že v posledních letech narostla úroveň stresu a psychických potíží napříč zeměkoulí a generacemi. Dobré na tom je, že veliké množství lidí žije dnes v blahobytu, a tedy se tomuto tématu mohou věnovat. Na rozdíl od předchozích generací, které v mnohem větší míře musely upínat pozornost k jiným tématům, jako např. samotné přežití.
Za mě je fajn vidět v tom příležitost, nikoliv problém. V dnešní době máme úžasnou výhodu – propojují se dávné zdroje moudrosti s moderní vědou. Existuje spousta metod, technik a praxí, které jsou funkční. A za mě 100% platí: kde je žák, učitel se vždycky najde. Takže je jen na každém z nás, aby se začal pídit. Jakmile to udělá, otevře se mu cesta.
Co byste poradila našim čtenářům, kteří hledají způsob, jak najít rovnováhu mezi pracovním a osobním životem a současně posilovat svou odolnost a pohodu?
Já především zastávám názor, že máme pouze jeden život, nikoliv dva – pracovní a soukromý. Hledání klidu a rovnováhy vnímám jako téma na celou jeho délku. Zcela přirozeně budeme někdy v klidu a rovnováze a jindy nás z nich něco vyhodí. Je to tak dobře, protože jenom díky těm výchylkám rosteme. Jenom ony nás nutí sami se sebou něco dělat, takže na nich není nic špatného, jsou vlastně motorem našeho vývoje. Když se začneme na život dívat touto optikou, bude najednou mnohem příjemnější. Funguje to samozřejmě za předpokladu, že jsme ochotni nést odpovědnost za to, jak žijeme a co prožíváme, že se otevřeme novým věcem a naučíme se je, že se nespolehneme na pilulky nebo hodinu týdně u terapeuta, jen abychom se zbavili svých pocitů. Že nebudeme utíkat do alkoholu, k telefonům atd.
Kde je veliká nerovnováha mezi prací a soukromím, tam je riziko vyhoření. Když vedu workshopy na téma vyhoření, hodně se bavíme o faktorech pracovního prostředí jako jsou – přetížení, možnost ovlivnit věci ve firmě, ocenění (finanční i nefinanční), férovost, soulad hodnot a atmosféra v týmu. A taky o osobních aspektech typu – jak vnímám svou vlastní hodnotu, jaké myšlenkové stereotypy mě ovlivňují, jakým strachům podléhám. Toto všechno jsou témata, která stojí za to začít prozkoumávat, pokud cítíte, že disbalance je veliká.