V dnešním příspěvku vám přinášíme inspirativní rozhovor s Eliškou Unger, celostní koučkou, která pomáhá ženám najít cestu k životu a podnikání v souladu se sebou samými. Eliška se ve své práci zaměřuje na propojení hlavy, těla i emocí a ve svém koučování kombinuje klasické koučovací techniky s prvky mindfulness, prací s nervovým systémem a somatickými meditacemi. Díky vlastní zkušenosti s vyčerpáním a hledáním rovnováhy dnes provází zejména podnikatelky a ženy na cestě k udržitelné změně, která respektuje jejich vnitřní energii, hodnoty a autentické potřeby. V našem rozhovoru Eliška odhaluje, jak poznáme, že žijeme příliš podle očekávání okolí, proč je důležité pracovat i s tělem a ne jen s myšlenkami, a jaké konkrétní kroky můžeme udělat směrem k autentičtějšímu životu.
Můžete se našim čtenářům představit? Jaká byla vaše cesta k celostnímu koučování a co vás přivedlo právě k somatickému přístupu?
K celostnímu koučování jsem se dostala relativně nedávno – asi před 1,5 rokem. První koučovací výcvik jsem absolvovala před sedmi lety, ale potřebovala jsem si nejdřív projít vlastní velkou změnou, abych byla připravená provázet klienty. Sama jsem si vyzkoušela, co znamená hnát se dopředu bez respektu k tělu a nervovému systému – a že to dlouhodobě nefunguje. Proto jsem si do dalšího výcviku šla už cíleně pro celostní a somatický přístup. Dnes provázím ženy na cestě k životu, podnikání a práci, která je skutečně naplňuje. V koučování propojuji klasické koučovací techniky s prvky mindfulness, prací s nervovým systémem a somatickými meditacemi – protože vím, že skutečná změna vzniká, když propojíme hlavu, tělo i emoce – a skrz to hlouběji poznáme i samy sebe.
Co přesně znamená celostní přístup ke koučování a jak konkrétně propojujete myšlenky, tělo, emoce a chování v práci s klienty?
Koučování je z principu orientované na výkon. Klienti chtějí v životě něco jinak – chtějí změnu. Klasické koučovací přístupy pracují se změnou hlavně tak, že řeší, co potřebuji dělat a jak potřebuji přemýšlet, abych se posunula tam, kam chci. Celostní přístupy zohledňují navíc i náš vnitřní svět. Protože i to, jak se cítím nebo co vnímám v těle, když o tématu mluvím, nese zprávu. Občas říkáme, že něco chceme, ale už nevnímáme, že se nám při tom svírá žaludek a že se při té představě vlastně ani necítíme dobře. V celostním koučování pracujeme s tímhle vším – a zvědomujeme právě všechny tyhle vrstvy našeho prožívání – co si myslím, jak se cítím, co dělám a jak to spolu souvisí. Cílem je pořád změna a výsledky – ale v rovnováze a udržitelně.
Proč se zaměřujete právě na podporu podnikatelek a žen, které o podnikání uvažují? Jaké jsou nejčastější pochybnosti a strachy, se kterými se na vás obracejí?
Protože rozjezd vlastního podnikání vnímám jako velmi tvůrčí cestu, vlastně takové vyjádření toho, že beru život do svých rukou. A o to víc, když se vydávám úplně jiným směrem než dosud. Ať už podnikám v pravém slova smyslu, začnu si budovat něco svého při práci nebo konečně vykopnu ten komunitní projekt, o kterém už dlouho přemýšlím – to všechno jsou veliké kroky a neskutečně růstový proces. Každý máme svůj šuplík nápadů, ale něco z toho vzít a začít to uvádět v život, i přes to, že to nemusí vyjít, i přes to, že se to nemusí každému líbit, to chce odvahu. Je pro mě inspirativní s takovými lidmi pracovat. Ale stejně tak inspirativní jsou i mí ostatní klienti, kteří se rozhodnou něco ve svém životě změnit – například (znovu)nalézt smysl nebo životní rovnováhu a aktivně za tím jít. Mám veliký respekt pro každého, kdo se do takových změn ve svém životě pouští.
Strachy a pochybnosti, které mé klientky často řeší, závisí hodně na fázi podnikání, ve které právě jsou. Nejčastěji slyším: Co když to nezvládnu? – Nejsem dost dobrá – Nemůžu chtít tolik peněz – Co si o mně pomyslí ostatní? – Je toho strašně moc a nevím, kde začít – Netuším, jak to udělat prakticky (finance, čas …).
Co pro vás znamená „udržitelná změna“ a jak se liší od běžných přístupů k osobnímu rozvoji nebo koučování?
Udržitelná změna je taková, která respektuje to, jak se cítím, mou energii, můj rytmus a mé životní hodnoty. Je to taková změna, která je v souladu s tím, kdo jsem a jak chci žít – a proto má potenciál skutečně se v mém životě udržet. Není to jen další cíl, za kterým se budu hnát na úkor sebe, nebo něco, co dělám, jen protože to očekávají mí rodiče. Je to víc o té cestě k cíli – tak, abych po ní dokázala jít dlouhodobě.
Jak pomáháte klientkám najít rovnováhu mezi výkonem a vnitřní energií? Můžete uvést konkrétní příklad z praxe?
Je to hodně o vnímání sebe sama. Protože každý z nás ten stav rovnováhy budeme vnímat jinde. Navíc to za mě není nějaký statický stav, ale spíše bod, který se neustále mění – stejně jako se měníme my nebo svět kolem nás. Nazvala bych to takové „přibližování se rovnováze“. I tady platí, že ty nejdůležitější odpovědi máme v sobě. A když si osvojíme dovednost všímat si toho, co se děje – kolem nás i v nás – můžeme tenhle bod nacházet znovu a znovu.
Pracovala jsem např. s klientkou, která přišla s tím, že by chtěla více času pro sebe, protože se cítí vyčerpaná. Rozhodla se, že si každý den najde půlhodinu jen pro sebe. Háček byl v tom, že těch 30 minut se muselo strávit „správně“ (= něčím přínosným). To bylo více času pro sebe jen převlečené za další tlak na výkon. Už do dalšího setkání si uvědomila, že tohle není to, co potřebuje. Místo toho jsme postupným prozkoumáváním došly k tomu, že lepší směr je ubrat na ostatních povinnostech, protože s takovým vytížením je naprosto normální, že se cítí vyčerpaná. No a prostředkem k tomu bylo i začít nabízet své služby za vyšší cenu, jinými slovy více svůj čas ocenit. Tím přirozeně získala více rovnováhy – díky většímu nadhledu a pozornosti k tomu, jak se skutečně cítí.
Jak poznáme, že žijeme příliš podle očekávání okolí a ne podle sebe? Jaké jsou varovné signály?
Zaměřila bych se na to, jak se ve svém životě cítím. Co tam je, když se zadívám skutečně dovnitř? Cítím radost, těšení se, klid, nebo spíš frustraci, prázdno, nebo vztek? Mám v životě věci, na které se těším, nebo spíš přežívám den za dnem? Tohle vám nikdo druhý neřekne – a ani by to nedávalo smysl. To skutečně své poznám jen já sama. Jasně, úplně podle sebe žít nejde – jsme součástí společnosti s nějakými pravidly; někdy chceme upřednostnit potřeby ostatních. Důležité je dělat to vědomě. Když ale uvnitř po něčem toužím a nejdu za tím jen kvůli strachu, že okolí nebude souhlasit, je to škoda. Doporučím otázku k zamyšlení: „Co bych dělala, kdybych se nebála, co si pomyslí ostatní?“ – to nemusí hned znamenat drastická rozhodnutí, ale třeba jen jeden malý krok. Doporučuji si třeba na hodinku zalézt někam s tužkou a papírem a popřemýšlet si, co v životě skutečně chci, co je pro mě důležité a nakolik to teď můj život reflektuje.
Jaké nástroje a techniky používáte, aby vaše klientky objevily své skutečné hodnoty a smysl toho, co dělají?
Lidé si někdy přestavují, že zkoumáním hodnot nebo smyslu objeví něco úplně nového, překvapivého. Většinou to tak ale není. Protože my – pokud nejsme od sebe úplně odpojení – někde uvnitř tušíme, co je pro nás v životě důležité. Má ale velikou sílu své hodnoty pojmenovat. A ještě větší krok je začít je vědomě uvádět v život – ptát se, kde už v životě své hodnoty žiju, kde bych chtěla víc, a jak.
Co se týče nástrojů, nejvíc využívám asi ten nejobyčejnější, ale často nejsilnější – ptám se. A sleduji. Protože vyprávění o tom, co vnímáme jako smysluplné nebo co je pro nás v životě důležité, nás často úplně rozzáří, nabije energií. A to je vidět. Některé otázky mají velikou sílu odhalit to podstatné. A velmi ráda pracuji také s vizí – s představou naší ideální budoucnosti. Ta dokáže být skutečně skvělý zdroj vnitřní síly a také inspirace pro to, jak se k té své vytoužené budoucnosti posunout.
Jak vypadá proces tvoření si vlastní cesty v souladu se sebou samým? Jaké kroky tento proces zahrnuje?
Určitě nejdůležitější krok – a často nejtěžší – je uvědomit si, co vlastně chci. V koučovacím procesu tomu říkáme stanovení cíle. A pak procházíme dalšími fázemi – zkoumáme realitu, tedy to, co už funguje, zkoumáme možnosti, tedy to, co ještě můžu vyzkoušet, a plánujeme konkrétní kroky, jak se ke svému cíli posunout. Ale důležitou součásti téhle cesty je za mě i poznávání sama sebe, větší vnímání toho, co mi běží hlavou a jak se cítím a hledání takové cesty, která bude respektovat to, jak chci žít a co je pro mě důležité. No a tak nějak přirozeně si během toho ladím to, jak přistupuji sama k sobě a posouvám se k větší laskavosti k sobě – nebo bych alespoň měla. Protože za mě je laskavý a podporující přístup sama k sobě jeden ze základních pilířů úspěchu.
Jak vnímáte vztah mezi tělesným prožíváním a podnikatelským úspěchem? Proč je důležité pracovat i s tělem, ne jen s myšlenkami?
Tělo nám umožňuje prožívat – emoce vnímáme v těle a nesou pro nás důležité zprávy. Tělo mi dává najevo, když jdu dlouhodobě přes své možnosti – zatímco hlava může na základě nějakých mých osvojených programů stále tvrdit „nejdřív práce, potom zábava“. V těle vnímám takový, nazvala bych to pociťovaný smysl všeho, co žiju, řeším nebo plánuji. Je to takový kompas. Když například říkám, že tohle chci, jak se při tom cítím? Je to skvělý? Anebo … vlastně ani ne? Tohle jsou všechno věci, které hlavou nevymyslíme. Ale zároveň je potřebujeme právě hlavou interpretovat. Takže ne, není to tak, že jedno je víc než druhé – jen nejlépe fungují dohromady.
Jaká jsou nejčastější úskalí, se kterými se ženy potýkají při hledání souladu mezi podnikáním a autentickým životem?
Myslím, že limitující přesvědčení a programy, které jsme si osvojily někdy dávno a stále podle nich jednáme, i když už nás spíš omezují. A často to ani nevíme. „Musím všem vyjít vstříc“ (aby mě měli rádi), „nemůžu nastavit vysokou cenu, přece nebudu lidi okrádat“, „peníze musí být vydřený“, „musím to zvládnout sama“, „nemůžu udělat chybu“ – dalo by se jich najít mnoho. Na a samozřejmě i ekonomická realita – rozjet business není ze dne na den a je potřeba se zařídit finančně. Navíc se od žen pořád tak nějak očekává, že budou pracovat, postarají se o děti, domácnost a v tom všem ještě budou fit, dobře vypadat a všem k dispozici. To je ale nereálné – den má pořád jen 24 hodin – a potřebujeme i spát. 🙂
Můžete se podělit o konkrétní příběh transformace, kdy vaše metody pomohly klientce výrazně změnit její přístup k podnikání nebo životu?
Jedna klientka se na mě obrátila, když po rodičovské dovolené začínala podnikat jako social media manager na volné noze. Jenže měla problém své služby nabízet klientům – necítila se jako dostatečně velký odborník. I když racionálně věděla, že má znalosti a zkušenosti, vnitřně cítila pochyby. To je mimochodem velmi časté – něco víme, ale stejně tomu nevěříme. Tenhle blok pochopitelně vedl k tomu, že měla mnohem méně klientů, než by mohla. Společně jsme pracovaly na tom, aby v těchto situacích našla důvěru ve své schopnosti a odvahu – aby se propojila s tou svou vnitřní částí, která přesně tyhle kvality už má. A jak to dopadlo? Nepřestala mít strach přes noc – ale našla odvahu dělat ty kroky, které jako podnikatelka dělat potřebovala. Z mé zkušenosti to tak často bývá – transformace se většinou nedějí magicky přes noc. Dějí se tím, že uděláme první krok, a pak další, a při tom se postupně měníme i my a i další oblasti našeho života – je to taková sněhová koule. A když se ohlédneme, najednou vidíme, jak velký kus cesty jsme ušli.
Jak se podle vás změnily potřeby a výzvy podnikatelek v posledních letech a jak na tyto změny reagujete ve své práci?
Rychlejší svět, více informací – to všechno způsobuje zahlcení. To kolem sebe vnímám téměř všude – je toho prostě fakt hodně. V koučování přirozeně vedu klientky k tomu, aby si více všímaly – co teď potřebuji, co teď dělám a proč, jdu správným směrem, dělám to důležitý nebo jsem se zase nechala vyrušit šumem okolo? Pracuji i s nervovým systémem a učím klientky hledat svůj vnitřní klid, když to potřebují – protože z tohoto stavu se mnohem lépe jde vpřed a zvládají výzvy. Určitě je toho spoustu dalšího a liší se to podle fáze podnikání. Já osobně nepomáhám s business stránkou, ale s tou osobnostní (motivace, sebedůvěra, hledání toho svého apod.).
Co byste poradila ženám, které cítí, že žijí v nesouladu se sebou samými, ale nevědí, kde začít? Jaké první kroky by měly podniknout na cestě k autentičtějšímu životu?
Jako první krok bych poradila zastavit se a zklidnit mysl – protože jedině ve stavu klidu a pohody jsme schopni kreativně přemýšlet a hledat řešení. Jako další krok bych pozvala k vytvoření své vize: „Co je ten život, který skutečně chci? Jak vypadá ten soulad, který hledám?“ Vize je taková velmi barevná a detailní představa toho, co chceme – a je důležité si ji nejen představit, ale skutečně ji prožít. Přenést se tam. Je to velký zdroj motivace a často také odpovědí – protože když se nad situací zamýšlím z pozice řešení, můžu objevit možnosti, které v tom mém běžném přemýšlecím modu nevidím. No a nakonec bych doporučila se zamyslet, co je ten nejmenší krok, který teď můžu směrem ke své vizi udělat. Klidně úplně maličký, ale tím správným směrem – a udělat ho – klidně s podporou. Ten první krok je často nejtěžší – ale může to být začátek něčeho skvělého. Pokud hledáte podporu na své cestě, více o mé práci najdete na https://eliskaunger.com/cs/koucovani-pro-podnikatelky/
