Dnes vám přinášíme inspirativní rozhovor s Gabrielou Šustrovou, mentální koučkou, která se specializuje na osobní růst, psychickou odolnost a výkon v různorodých prostředích. Od adolescentů přes ženy ve výkonnostním sportu až po firemní lídry a zaměstnance v pečujících profesích. Gabriela svou kariéru začínala ve světě financí a diplomacie, ale rozhodla se vydat cestou hlubšího lidského porozumění a podpory. Ve svém přístupu propojuje systemické myšlení, filozofii i praktické techniky, které klientům pomáhají zvládat tlak, stres a hledat rovnováhu v neustále se měnícím světě. V rozhovoru se dozvíte, proč je podle ní práce s hlavou klíčem k úspěchu nejen ve sportu, ale i v běžném životě.
Můžete se našim čtenářům představit a říci nám, co vás přivedlo k profesi mentálního kouče? Jaké byly klíčové momenty na vaší profesní cestě?
Jsem mentální koučka se zaměřením na osobní růst, psychickou odolnost, výkonnostní rozvoj a komunikaci. K profesi mě přivedla potřeba profesní změny, původně jsem pracovala ve financích jak v korporátním prostředí, tak v prostředí diplomacie. Zde jsem měla možnost se setkat s mnoha zajímavými lidmi a životními výzvami. Uvědomila jsem si svoje silné stránky a po narození dětí jsem se rozhodla změnit svoji profesi, jít jiným směrem a věnovat se dalšímu formálnímu vzdělání. Jedním z klíčových momentů bylo setkání s Karlem Skopovým (Golfová akademie Skopový), který pracoval na novém pojetí trénování dětí a dospívajících. Začala jsem s nimi participovat na koncepci, která se velmi brzy ukázala jako správná. Dalším důležitým momentem byl i výběr vhodného směru v koučování, protože škol je mnoho a jsou různého rozsahu a obsahu. V neposlední řadě klíčovým momentem je i to, že pokračuji v dalším vzdělávání, kdy si rozšiřuji znalosti v oblasti filozofie, etiky a krizové intervence.
Specializujete se na práci s adolescenty, ženy ve výkonnostním sportu a lidi ve firemním prostředí. Jak se liší váš přístup k těmto třem skupinám a proč jste si vybrala právě je?
Specializace na tyto skupiny vycházela z mojí životní zkušenosti, vždy jsem inklinovala k práci s dětmi, navíc moje zkušenost výkonnostní sportovkyně mi ukázala, jak je důležité pracovat na psychické stránce. K tomu všemu není mnoho koučů, kteří by se chtěli věnovat právě těmto skupinám. Není to prvoplánově finančně výhodné. Mne naopak baví různorodost a pestrost. Dalším společným jmenovatelem skupiny adolescentů a žen je i to, že se učíme poznávat a přijmout sami sebe, což zní možná zprvu velmi banálně, ale tak jednoduché to není. Znát sám sebe a přijmout se je možná to nejsložitější, co v oblasti psychiky je. Dále se u adolescentů zaměřujeme převážně na budování bezpečného prostředí a sebevědomí. U ženského sportu je to i práce se strategií nebo s nácvikem techniky. Někdy se právě stává, že i přes skvělou práci trenérů dochází k opakovanému selhávání těchto metod a my se pak ptáme, kde je zakopaný pes, jak můžeme změnit naučený mechanismus a nahradit ho jiným (například v golfovém švihu se opakuje stále stejná chyba a nedaří se ji odstranit, my řešíme možnosti, jak „přesvědčit hlavu“ udělat to správně). Vybrala jsem si navíc tyto skupiny, protože věřím v jejich obrovský potenciál a současně větší potřebu psychické podpory a pomoci. Co se týká firemního prostředí, zde pracuji především na komunikaci, spolupráci, práci s duševním zdravím apod. Ona někdy vrcholná pozice v managementu korporátního prostředí má určitou podobnost s vrcholným výkonem ve sportu. Zde bych ještě zmínila další skupinu, které se poslední roky věnuji, a to zaměstnance v pečujících profesích. Jsou jimi lékaři, zdravotní sestry, učitelé, sociální pracovníci. S těmi pracujeme na vhodné, přiléhavé komunikaci, sebereflexi a prevenci vyhoření.
Jaké jsou největší výzvy, kterým čelí adolescenti v dnešní době, a jak jim mentální koučink pomáhá tyto výzvy zvládat?
Dnešní adolescenti čelí tlaku z mnoha stran. Jednak je to ze strany sociálních sítí, kde je prezentován jakýsi „opravdový“ svět, jemuž se chtějí přiblížit. Dále čelí velkým očekáváním ze strany rodiny, školy, společnosti. Zároveň se také ocitají v období velké nejistoty jako je válka, politická a společenská situace, špatné rodinné situace a mnoho dalšího. To všechno v nich vytváří tlak, se kterým si neví rady. V mentálním koučinku se učíme poznávat a akceptovat sami sebe, poznávat a pracovat se svými emocemi a pochopit, jak vlastně funguje naše myšlení a, já tomu říkám, vnitřní řeč. Dalším velkým tématem je práce s chybou, co to pro ně znamená, jak s ní naložit. Současně je třeba se věnovat tématům týkajících se komfortu, diskomfortu a oscilací mezi těmito stavy, což má za následek i například pocity nejistoty nebo naopak posílení sebevědomí. Nemohu opomenout také práci na koncentraci a paměti.
Jaký vliv má v oblasti sportovního koučinku mentální nastavení na výkon sportovkyň? Můžete uvést konkrétní příklady z praxe?
Mentální nastavení má naprosto zásadní vliv na samotný výkon. Všimněte si, že nepíši na výsledek, protože náš fokus by měl být především na vykonávanou činnost, na výkon, ten pak k výsledku vede. K jakému? To už je na delší debatu. I zde platí zlaté Paretovo pravidlo 80:20, tedy že 80 % výkonu tvoří mentální stránka a 20 % ta technická. Tedy rozumějte tomu tak, že je nezbytné umět techniku sportu (golfový švih, tenisový úder atd.), ale ani dokonalý úder bez dobrého mentálního nastavení vás nedovede k výkonu, který dosahuje vašeho potenciálu. Lze tedy říci, že mentální nastavení je často právě tím rozdílem mezi úspěchem a neúspěchem. Sportovkyně, které umí pracovat se stresem, s časem, soustředěním, vnitřní komunikací a vnitřní motivací, podávají stabilnější výkony, které mají navíc tendenci růst.
Jak pomáháte sportovcům zvládat tlak a stres před důležitými závody nebo zápasy? Jaké techniky se osvědčují nejvíce?
Víte, žádná instantní rychlá univerzální rada pro všechny neexistuje. Existují jen techniky, jež mohou pomoci. Ale za vším je dlouhodobá vytrvalá poctivá práce na psychice. Je třeba si uvědomit, že skvělý sportovec nejenom, že tvrdě trénuje fyzičku, sílu, vytrvalost, techniku, ale zároveň tvrdě pracuje na svém mentálním rozvoji. Nejčastěji využívám kombinaci různých relaxačních, aktivizačních nebo vizualizačních metod. Každému sportovci vyhovuje jiná technika a jiný přístup, a proto je nezbytná právě ta dlouhodobost, abychom přišli na to, co je pro sportovce užitečné, použitelné a fungující. Důležité zároveň je také to, aby takovou techniku byl schopen aplikovat i při fyzicky a emocionálně náročné situaci.
Jaké jsou ve firemním prostředí nejčastější problémy, se kterými se na vás lidé obracejí, a jak koučink pomáhá v profesním růstu?
Nejčastější téma v obecné rovině jsem již zmínila. Ty ale krystalizují do různých otázek, které pak vedou k selhávání komunikace v týmu, přenášejí se do rodinného prostředí a projevují se na zdravotním stravu lidí. Obecně řešíme nastavování work-life balance, přetěžování (psychické i pracovní faktické), konflikty v týmu. Dalšími problémy, které řešíme je potřeba tzv. bezpečného prostředí, tedy takového stavu, který umožňuje lidem v zaměstnání „dýchat“ a projevovat své názory, i přes to, že nemusí být většinové. Zdravé prostředí se pozná tak, že člověk je vyslyšen, je mu věnována pozornost, možnosti jsou pečlivě a citlivě argumentovány a jsou elimininovány intriky a postranní špatnosti. Z druhé strany s klienty řešíme i loajalitu zaměstnanců a etické chování napříč společností. Obecně lze však říci, že právě koučink nabízí klientům, ať jsou to zaměstnanci či zaměstnavatelé, možnost nahlédnout na situaci z jiného úhlu, uvědomit si svoje hodnoty i hodnoty toho druhého a rozvíjet nezbytné dovednosti jako jsou komunikace, proces rozhodování, management změn a time management.
Jaký je váš přístup ke skupinovému koučinku versus individuálnímu? Kdy doporučujete, kterou formu?
Osobní koučink je ideální pro hlubší osobní témata. Skupinový koučink naopak má své místo tam, kde hraje roli týmová dynamika, sdílení nebo společné cíle. Ve sportu je asi nabíledni, kdy je vhodný který z nich. Avšak ve firemním prostředí to tak zřejmé být nemusí. Týmový koučink není jen o jakémsi teambuildingu, ale častokrát právě například v případě očekávaných změn nebo nastavení obecných pravidel (formálních, etických, hodnotových).
Jako lektorka kurzů a seminářů – co považujete za nejdůležitější při přednášení na konferencích? Jak se připravujete na různá publika?
Za důležité považuji to, že lektor musí pochopit, proč publikum na seminář nebo konferenci přišlo. Každé publikum má jiná očekávání a energii, proto se snažím zjistit co nejvíce o posluchačích (jaké mají zkušenosti, zájmy a potřeby). Někdy jsou to trenéři, kteří chtějí lépe trénovat, jindy lékaři, kteří chtějí lépe – jinak – komunikovat. Potom je nezbytné navázat kontakt s publikem. Nejdůležitější je však aspekt autenticity a srozumitelnosti. Nejde tedy jen o předávání odborných informací druhému, ale zprostředkování vhledu do problematiky tak, aby ten byl srozumitelný, pochopitelný a zajímavý. Velmi účinné a poutavé je aplikace nových poznatků na osobní zkušenosti či využít životní příběhy. Nešlo by to však bez jisté flexibility, nelze se připravit na vše. Uměním je reagovat na atmosféru v sále a upravit přístup, pokud to situace vyžaduje. Je také třeba si uvědomit, že někdy mohou všechny možné metody selhat a seminář není takový, jaký by si člověk představoval, to je zase materiálem pro osobní a profesní reflexi.
Můžete se podělit o inspirativní příběh z vaší praxe, kdy koučink výrazně změnil život některého z vašich klientů?
Ano, ráda. Jedna z mých klientek přišla s několika problémy. Jedním byly neutěšené partnerské vztahy a pak potíže v zaměstnání, zastávala vyšší manažerskou pozici. Během koučinku jsme objevily několik zásadních témat a mechanismů, které jí způsobují potíže v životě a začaly jsme pracovat na jejich odstranění. Nedávno jsme spolu hovořily (dochází nyní již jedou za pár měsíců) a pobaveně hovořila o tom, jak by si nikdy nepomyslela, že může žít i v korporátním prostředí, tak v klidu a spokojeně; bez pocitu neustálého tlaku. Zmínila, jak moc se změnila její komunikace, hodnoty a pohled na ostatní lidi. Takoví klienti mi dodávají motivaci v další práci a mě taková práce nesmírně těší. V rámci své profese také často vidím, jak velký vliv má způsob podávání instrukcí na výkon sportovců, a zejména sportovkyň. Mohu uvést jeden příběh, a to příběh mladé výkonnostní tenistky, která dlouho zápasila s jedním „banálním“ technickým detailem, dokud jsme společně nenašly klíč v úplně jiném vjemu, než by čekala. Klientka byla výborná hráčka, ale její problém se týkal porozumění a provedení konkrétní instrukce od trenéra, který opakoval technické pokyny stále dokola: „otevři ramena“, „víc natoč kyčel“, „důraz na pravou stranu“, ale nic z toho nevedlo k žádoucímu posunu. Když jsme spolu začaly pracovat, ukázaly jsme si, jak mozek zpracovává podněty a proč někdy technické pokyny nevedou k cíli. A tehdy přišel zlomový moment, přirovnala jsem pohyb ke konkrétnímu vjemu. Najednou nebylo třeba analyzovat každý centimetr postavení. Mozek dostal signál, kterému rozuměl, a tělo ho přirozeně následovalo. Výsledek? Její údery byly jistější, plynulejší a trenér viděl, že instrukce nacházejí svůj cíl.
Jaké jsou vaše hlavní hodnoty a filozofie v koučinku? Co vás na této práci nejvíce naplňuje a motivuje?
Prvotní hodnotou je pro mne autonomie klienta. To, že může rozhodovat o tématech, hloubky a čase, kdy se tématu budeme věnovat, je pro mě zásadní. Kouč by měl tuto hodnotu mít stále na paměti, protože rozhodnutí musí vždy nechat na klientovi. Je nepřípustné do něčeho klienta nutit, popichovat, manipulovat, každý klient se musí rozhodovat sám. Dalšími hodnotami je respekt, důvěra a partnerství (tedy rovnocenný vztah kouč – klient, nikoliv paternalistický přístup, jak tomu někdy bývá). Je třeba si uvědomit, že kouč tu není jako expert na všechno, kouč je jen průvodcem nějakého procesu. Kouč je specialistou na komunikaci, na ukázání nového pohledu na situaci, pomáhá odkrývat potenciál a mnoho dalšího.
Jak podle vás koučink reflektuje současné trendy ve společnosti, například otázky psychické odolnosti, well-beingu nebo leadershipu?
Dnes se právě společnost dostala do toho bodu, kdy je třeba více než kdy jindy v historii zabývat se dalšími aspekty života, kromě čisté obživy. Prvním zlomem byla průmyslová revoluce v 19.století a druhým, si myslím, je 21.století. Dnes máme ve většinové společnosti nadbytek – máme se materiálně dobře, stroje (v této době hlavně oblast IT) za nás vykonávají i činnosti, které jsme si dříve neuměli ani ve snu představit. S tím se pojí dvě základní skutečnosti, jednak máme více volného času a jednak vykonáváme daleko více duševní činnosti, než tomu bylo dříve. Proto je dnes větší tlak na naši psychiku, a proto se daleko více setkáváme s duševním vyčerpáním, hledáním smyslu života. Dnes lidé právě víc, než kdy dříve hledají nejen samotný výkon (obživa, sebehodnota), ale i rovnováhu. Koučink jim pomáhá posilovat psychickou odolnost, pracovat s emocemi, zvládat změny a zdravější přístup k sobě i k práci.
Jaké vidíte největší změny v potřebách klientů v posledních letech a jak se váš přístup přizpůsobuje těmto změnám?
Klienti více řeší otázky duševní pohody, work-life balance a schopnosti zvládat nejistotu. Můj přístup se posunul k ještě většímu důrazu na práci s emocemi, odolností, sebereflexí, sebehodnocením a hodnotami. Zatímco dříve převažovaly cíle související s kariérním růstem, řízením týmů nebo zvyšováním výkonu, dnes se stále častěji objevují otázky související s duševní pohodou, kvalitními mezilidskými vztahy, odolností vůči stresu a hledáním hlubšího smyslu v práci i osobním životě. Lidé čelí větší nejistotě, rychlým změnám ve společnosti i na trhu práce a často hledají způsoby, jak se v tom všem neztratit. Další velkou změnou je fakt, že klienti jsou dnes informovanější, častěji mají načteno mnoho o různých metodách a teoriích. Také narůstá zájem o udržitelné změny, to znamená, že dnes už mnoho lidí hledá řešení, která nefungují jen krátkodobě, ale skutečně promění jejich návyky, způsob uvažování a životní styl. Proto mým směrem je systemický a celostní pohled na klienta, jeho situaci a kontext, za něhož se něco klientovi děje.
Co byste poradila lidem, kteří zvažují využití služeb mentálního kouče, ale ještě váhají nebo nevědí, co očekávat? Jaké první kroky by měli podniknout?
Doporučuji si hlavně vybrat vhodného kouče, ne každý styl a metoda vyhovuje každému. Je nutné mít na paměti, že při koučinku se často kouč a klient dotýkají velmi osobních témat a je důležité si vybrat člověka, kterému klient důvěřuje, navíc si musí prostě i lidsky sednout. Většinou doporučuji první nezávaznou konzultaci, dobrý kouč s tímto postupem nemá nejmenší problém, kde si klient a kouč domluví pravidla a získají první dojmy, na kterých lze stavět. Dále je vhodné se kouče ptát, na co je odborník, na co se zaměřuje. Zastávám názor, že nikdo nemůže umět všechno, proto specializace i v tomto oboru je dobrá. Klienti mohou od setkání s koučem očekávat spoustu otázek, někdy spoustu smíchu a aha efektů. Koučink by neměl být stresovou záležitostí, je to otevírání očí a dveří, je to cesta k vlastnímu růstu a poznání, s tím je spojená i spokojenost a uvolnění. Mějme však na paměti, že každá změna něco stojí, není to vždy snadná cesta. Otevírat se, hovořit upřímně, vidět vlastní slabá místa chce odvahu. Tady ale začíná skutečná a trvalá změna.
