V dnešním příspěvku vám přinášíme rozhovor s Vladislavou Branskou, zkušenou manažerkou, která po dvaceti letech v korporátním prostředí odvážně změnila směr své kariéry a stala se realitní makléřkou. Vlaďka prošla vedoucími pozicemi v bankovnictví, telekomunikacích i energetice, kde řídila velké týmy a náročné projekty. Dnes tyto zkušenosti zúročuje při prodeji nemovitostí a zároveň působí jako koučka v organizaci Czechitas, kde podporuje ženy v jejich profesním rozvoji. V našem rozhovoru se dozvíte, co ji přimělo opustit jistotu korporátu, jak jí manažerské zkušenosti pomáhají v realitní praxi a jakou radu má pro ty, kteří zvažují podobnou životní změnu.
Můžete se našim čtenářům představit a přiblížit svou profesní cestu? Jak vypadalo vašich 20 let v korporátním prostředí?
Dvacet let jsem strávila v korporátním prostředí na různých manažerských pozicích. Pracovala jsem u mobilního operátora, v bankovnictví, energetice a znovu v bance. Pohybovala jsem se mezi financemi, IT a řízením velkých týmů a projektů. Kariérně jsem se posouvala výš v organizačních strukturách, práce byla velmi pestrá, náročná a odpovědná. Získala jsem obrovské množství zkušeností – ale také jsem postupně zjišťovala, jak vysokou cenu za to platím.
Co vás vedlo k rozhodnutí opustit manažerskou pozici a stát se realitní makléřkou? Byl to postupný proces, nebo zlomový okamžik?
Byla to kombinace obojího. Dlouhodobě jsem cítila, že tempo a tlak jsou neudržitelné, zvlášť při mé povaze – jsem precizní, zodpovědná a věci dotahuji do detailu. Pak přišly zdravotní komplikace, které mě donutily se zastavit. A to zastavení bylo zásadní. Poprvé jsem si opravdu položila otázku, jak chci, aby můj život vypadal dál.
Zmínila jste, že reality byly vždy vaším koníčkem. Jak dlouho jste v sobě nosila myšlenku, že byste se jim mohla věnovat profesionálně?
Upřímně – dlouho, ale spíš jako tichou myšlenku někde na pozadí. Zatímco někdo sledoval sociální sítě, já si po večerech procházela realitní servery. Fascinovaly mě nemovitosti, lokality, příběhy lidí. Myšlenka dělat reality profesionálně mi ale přišla nereálná.
Jaké pochybnosti jste musela překonat, než jste udělala ten zásadní krok? Co vám pomohlo se rozhodnout?
Největší pochybnost byla, že „zahodím“ dvacet let zkušeností. Naštěstí se potvrdilo, že všechno, čím jsem prošla, se neztratilo, ale pomáhá ke komplexní péči o klienty a jsem realiťák s přesahem a to se často hodí.
Jak se vám dnes v praxi hodí zkušenosti z bankovnictví, telekomunikací a energetiky? Můžete uvést konkrétní příklady?
Využívám je každý den. Finanční zkušenosti mi pomáhají v orientaci v hypotékách a financování. Projektové řízení při koordinaci prodejů, kde je potřeba sladit více stran – klienty, banky, právníky, úřady. Práce s lidmi a výběr zaměstnanců se promítají do pečlivého posuzování nájemníků. Důležité meetingy a strategické rozhodování mě vycvičilo v umění ve vyjednávání.
Co vás na práci realitní makléřky nejvíce překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně?
Překvapila mě obrovská šíře této profese. Není to jen obchod, ale kombinace práva, financí, vyjednávání, psychologie a neustálého vzdělávání. Negativně snad jen to, jak podceňovaná tato práce někdy bývá – přitom jde často o jedno z největších životních rozhodnutí klientů.
Věnujete se také koučování pro Czechitas. Co vám tato činnost přináší a jak souvisí s vaší hlavní profesí?
Koučování v Czechitas je pro mě způsob, jak zůstat v kontaktu s lidmi v IT oborech, abych technicky nezlenivěla a zároveň mě to velmi obohacuje lidsky. Když můžete pomoci „holkám“ v různém věku se někam posunout, vidíte tu odvahu, píli a slyšíte, jak po večerech makají na online kurzu a za nimi bzučí rodina…
Jaký je podle vás rozdíl mezi vedením týmu v korporátu a prací na vlastní pěst? Co vám chybí a co naopak oceňujete?
Chybí mi částečně stabilní tým, který sdílí zkušenosti a podporuje se. Taky jsem ráda školila a účastnila se zajímavých projektů. Na druhou stranu oceňuji svobodu, odpovědnost a možnost ovlivnit kvalitu své práce od začátku do konce.
Prodej nemovitosti je pro většinu lidí významné životní rozhodnutí. Jak přistupujete k emočním aspektům této práce?
S respektem a klidem. Vím, že nejde jen o nemovitost, ale o změnu životní etapy. Snažím se sejmout ten stres, vysvětlovat, uklidňovat. Emoce nejsou slabost – jsou součástí procesu. Prožijeme s prodávajícím a kupujícím obvykle celkem intenzivní 2-3 měsíce a důležitý je pro mě pocit pak – aby si všichni oddechli, byli spokojeni nejen s výsledkem, ale i průběhem. Největší odměnou je návrat klientů a jejich doporučení.
Jaké služby považujete za klíčové pro úspěšný prodej nemovitosti a proč?
Správné nastavení ceny, kvalitní prezentaci, dobrou přípravu nemovitosti a profesionální komunikaci a právní servis. A hlavně – férový a transparentní přístup ke všem stranám. Důvěra je v realitách klíčová.
Jak se za poslední roky změnil realitní trh a co to znamená pro vaše klienty?
Trh je výrazně náročnější a méně předvídatelný. Zažila jsem covidové šílenství, válečný boom s nájemním bydlením, inflační zamrznutí trhu a opět období aukcí a předhánění kupujících. Klienti dnes potřebují víc informací, strategie a realistická očekávání. Důležité je pro mě probrat s nimi „jejich příběh“. Často správně mířená energie přináší očekávaný výsledek.
Co byste poradila lidem, kteří zvažují podobnou kariérní změnu, ale bojí se opustit jistotu zaměstnání?
Pro mě je dodnes nejzvláštnější dotaz, jak se přinutíš každý den vstát a pracovat? Vůbec jsem nechápala, jak to myslí. Hned na začátku podnikání jsem měla strategii, náhradní řešení a finanční polštář. Každý den vstanu a mám buď konkrétní harmonogram práce, schůzek a prohlídek nebo seznam činností, které dělám, abych svůj byznys podpořila. Samozřejmě mám i pevný plán pro relax.
Kdybychom se potkaly za pět let, kde byste chtěla ve své kariéře být? Jaké máte profesní sny a cíle?
Mým cílem je životní spokojenost a k tomu potřebuju práci, která mě baví a samozřejmě uživí. Pokud zůstanu v realitách, věřím, že to bude fajn a ostatnímu nechávám již trochu volnější průběh. Člověk přitahuje „podobné“ lidičky a klienty a pokud se to někam vyvine kariérně, pak budu ráda hlavně za to, že budu obklopena lidmi, se kterými mi bude dobře.
